Trenér Jan Bašný na lavičce českých házenkářek. | foto: Karel Pešek, MAFRA

Šampionáty ano, olympiáda ještě ne, myslí si kouč českých házenkářek

  • 17
Za čtyři roky u reprezentace házenkářek zvedl kredit českých hráček i sebe. Na stole se mu schází trenérské nabídky z francouzských soutěží mužů i žen. Jan Bašný, který vyrostl ve Zlíně a od roku 1990 žije na Korsice, se však uvázal národnímu družstvu až do léta 2017. Těsně před rozhodujícími bitvami o postup na Euro prodloužil smlouvu o další tři roky.

"Reprezentace je trenérský vrchol. Pokračování práce u národního celku jsem přizpůsobil i své rozhodování na klubové úrovni," povídal Bašný v Luhačovicích, kde se jeho výběr připravuje na kvalifikační finiš v Portugalsku a doma s Polskem.

Komu všemu jste odpověděl ne?
Už dopředu jsem si řekl, že bych zvažoval nabídku od špičkového mužského klubu v první lize. Měl jsem něco ze druhé ligy, ale nešlo to termínově skloubit s reprezentací. Druhá chlapská liga ve Francii je kompletně profesionální a podmínkou bylo, abych se vzdal reprezentace. Zájem měly Méty z první ligy žen, což by šlo sladit, ale z určitých důvodů jsme se na kontraktu nedohodli. Mám v jednání ještě jeden ženský klub, ale zatím to za mě řeší prostředník a definitivně se to rozhodne po kvalifikaci.

Házenkářky lákají na Polsko vtipnými klipy

Odvaha? Sníst žížalu. Drzost? Sednout si před vyhořelou chatu Libušín s krabičkou sirek. To jsou jen některá mota, která mají házenkářky Česka dovést na mistrovství Evropy a která ztvárnily v klipu, jímž lákají na rozhodující zápas s Polskem v Brně. Videa natočená během týmového soustředění na Pustevnách najdete uvnitř tohoto rozhovoru.

Sedm let u reprezentace. Tipl byste si, že u ní zůstanete tak dlouho, když jste ji přebíral?
Šel jsem do neznáma a tuhle otázku jsem si nekladl. Ale u reprezentačních týmů se to docela dá. Délka působnosti je delší než v klubech. Tam se čím dál tím více zkracuje.

Ale vy trénujete muže Ajaccia od roku 1990.
Tohle je trochu extrém. A navíc jsem dvakrát odešel na dvě sezony jinam (muži Istres, ženy Besanconu - pozn. red.).

Polepšil jste si po úspěšných kvalifikacích i finančně?
Poslední smlouva je velice dobrá. Jsou v ní motivační prvky, nestěžuji si. Ale není to jenom o mně. Posunulo se to také u holek, což je dobré pro každého dalšího trenéra, který přijde po mně. Už nereprezentují skoro zadarmo, jak si to někdo představoval. Ale pořád jim to nekompenzuje kompletně všechno. U ženského národního týmu je minimum profesionálek, hráčky si berou dovolenou, některé si teď kvůli kvalifikaci překládají státnice.

Zlepšily se také podmínky pro přípravu?
Není to žádná sláva, ale postupně ano. Za čtyři roky se nám povedlo rozšířit realizační tým o jednoho člena, můžu spolupracovat s externisty, na kempy jezdí více hráček.

A pozice ženské házené v českém sportu?
Tu si můžete vydobýt jenom opakováním úspěchů. Když jsme po devíti letech postoupili na velkou akci a za rok znovu, myslel jsem si, že to bude v pohodě. Ale není to tak, média nás berou bohužel pořád stejně.

Mrzelo by vás hodně, kdybyste dobře rozehranou kvalifikaci ztratili?
Předně bych považoval postup za obrovský úspěch. Bez jakýchkoli alibistických diskusí máme nejtěžší skupinu. Jediná, v níž jsou tři účastníci posledního mistrovství světa. Polky byly čtvrté, Černá Hora obhajuje titul mistra Evropy, byla druhá na olympiádě. Myslím, že případný postup méně odborné veřejnosti moc neřekne. Poví si: Dvakrát postoupili, takže je to vlastně povinnost. Mrzelo by mě to kvůli hráčkám, které daly do kvalifikace všechno a čtyři zápasy odehrály perfektně. Bohužel se nám nepodařilo bodovat s Černou Horou, přestože jsme k tomu měli blízko doma i venku.

"U reprezentace je minimum profesionálek, hráčky si berou dovolenou."

Jan Bašný

V čem udělaly hráčky za čtyři roky největší pokrok?
Kolektivně si uvědomují, že mají určitou kvalitu a sílu. Ale vyzrály i herně. Posun není vidět jen v reprezentačním týmu, ale v klubech všeobecně. V interlize jsou tři čtyři kvalitní české týmy, ze kterých se dá vybírat do reprezentace. Konfrontují se skoro s nejlepšími evropskými týmy a jsou schopné s nimi hrát. V tom jsou daleko dál než mužské celky.

Výsledkem je, že přestupují do zahraničí. Je to pro vás dobře?
Na posledním mistrovství světa jsme na to doplatili. Půl roku před ním odešly holky do Francie, Německa. Zvykaly si na vyšší zátěž a na šampionátu byly přetažené, po zranění. Ale z dlouhodobého pohledu se to projeví, už teď je to poznat.

Za dva roky jsou letní hry v Riu. Sníte o olympiádě?
Můžeme si klást vysoké cíle, ale takové, které jsou splnitelné. V současné době je olympiáda nereálná. Na to má v Česku málokterý tým. Dostat se na olympiádu je nejtěžší, každý tam chce a systém je strašně složitý a těžký. Musíme nejprve projít na mistrovství, pak do kvalifikace a z každé skupiny postoupí jen první.