New Colossus90 % pro Wolfenstein II: The New Colossus V říjnu 2017 vychází nový Wolfenstein. Přináší spoustu politicky nekorektního humoru, extrémního násilí a především neuvěřitelně chytlavé akce, které si bere to nejlepší ze starých klasik i moderních hitů. Recenze ZDE |
Wolfenstein nikdy nedokázal být klasickou sérií. Etabloval se ale jako značka, která se čas od času objeví a uvrhne hráče do příjemně béčkového boje proti notně stylizovaným nacistům. Na první pohled není novinka Wolfenstein: The New Order ničím odlišným.
Důraz na příběh
Autoři ze studia MachineGames se přesto pokusili vetknout hře svůj rukopis. Možná největší změnou vůči předchozím dílům je značný důraz na příběh. Dobrodružství hlavního hrdiny B. J. Blazkowicze začíná v roce 1946, kdy stále ještě zuří válka mezi spojenci a nacisty.
Jeho počínání je součástí snahy na poslední chvíli odvrátit vítězství dominantních Němců. Tento pokus ale končí nezdarem, a aby toho nebylo málo, do Blazkowiczova mozku se zavrtává granátový šrapnel, který ho na celých čtrnáct let uvrhne do bdělého kómatu.
Nějakým způsobem se dostává do blázince kdesi v Polsku a musí, připoután ke kolečkovému křeslu, sledovat, jak vojáci odvádějí pacienty do transportů. Při životě ho drží jen myšlenky na sestru Annu, která se o něj v ústavu stará. Když se v roce 1960 znovu objeví vojáci, znásilní Annu a zabijí zbylé pacienty, probouzí se B. J. definitivně ze svého spánku a rozhodne se režimu přeci jen zatnout tipec.
New Order je od prvních minut příběhově mnohem výrazněji inscenován než jeho předchůdci, takže si zprvu nebudete připadat ani tolik jako ve Wolfensteinovi. Všichni vojáci a především generál Deathshead jsou samozřejmě až do absurdna vykresleni jako zloduši.
Němý hrdina promluvil
Wolfensteintak jde čas Série Wolfenstein ve skutečnosti nezačala jako revoluční 3D akce. Předcházel tomu titul Castle Wolfenstein z roku 1981, který bývá označován za jednu z vůbec prvních plíživých her. |
Velkým rozdílem oproti předchozím adaptacím je především samotný B. J. Blazkowicz. Už to není ten němý mstitel, o kterém ani nevíte, že za něj hrajete. Jako by si všechna ta léta, kdy nepromluvil, chtěl nyní vynahradit.
Občas je vážný a povídá o strašlivých scénách, kterých byl svědkem v koncentračním táboře. Jindy se pro změnu v humoru snaží konkurovat Duke Nukemovi.
Vtípky samy o sobě nejsou špatné a leckdy se jim usmějete. Určitý problém představuje právě onen kontrast mezi vážností a vtipem, který hra ne vždy dokáže správně vybalancovat.
Poklona starým akcím
Wolfenstein: The New Order se snaží dát vzpomenout na staré dobré akce, byť se nezbavuje úplně všech vymožeností moderních stříleček. Každopádně si ale zavzpomínáte na časy, kdy bylo životy třeba doplňovat lékárničkami, které padají ze zlikvidovaných nepřátel nebo jsou poschovávány v krabicích. Automaticky se vám obnoví jen malá část životů.
To hlavní, tedy samotné střílení, je velmi zábavné a navíc zpestřené možností získávat různá vylepšení. Například když se vám podaří zabít určitý počet nepřátel v obouručním módu, kdy máte v každé ruce jednu zbraň. Ten je ostatně pro téměř všechny kvéry ve hře.
Jako za starých časů nosíte všechny ty pistole, brokovnice, samopaly či granátomety při sobě najednou. Specialitkou je jakési elektrické zařízení sloužící nejen jako vhodná zbraň proti robotickým nepřátelům, ale také jako nástroj, kterým rozříznete různé překážky.
Jde to i potichu
Oproti tradicím Wolfensteina umožňuje The New Order také tichý postup, respektive tišší. Přeci jen nejde o hru, která by byla dělána na to, abyste se jí celou proplížili. Ta možnost tu ale je a vyplatí se využívat zejména v případě důstojníků, kteří jako jediní mohou spustit alarm a přivolat tak mnohem více vojáků, než s kolika byste se museli vypořádat tehdy, podříznete-li důstojníka, než stačí hlesnout.
Toto snažení je podpořeno relativně vzdušnými a prostornými úrovněmi, které však nejsou vyloženě nelineární, spíše umožňují různé postupy. Využít lze také šachet a coby příslušných nástrojů potom pistole s tlumičem a vrhacích nožů.
Pokud se hrou vyloženě prostřílíte, pravděpodobně vás nebude tolik obtěžovat mizerná umělá inteligence, která své nedostatky dává na odiv právě tehdy, snažíte-li se o tichý postup. Co naplat, že vám svou nečinností mnohdy pomůže - takto se hrou chce propracovat málokdo.
Bez multiplayeruStudio Machine Games se soustředilo výhradně na zážitek pro jednoho hráče. Hra neobsahuje multiplayer. |
Nepřátelé by si měli dojít jak na ušní, protože neslyší střelbu ve vedlejší místnosti, tak na oční, protože jsou schopni vás přehlédnout z několika metrů.
Jestli něčím nový Wolfenstein opravdu boduje, je to různorodost prostředí, ve kterých se jednotlivé mise odehrávají. Navštívíte pobřeží Baltského moře, Berlín či nacisty ovládaný Londýn. V malé ponorce se budete snažit najít cestu kanalizací, z vrtulníku zničíte most a těšit se můžete také na infiltraci vězení Eisenwald.
Inscenace jednotlivých misí není špatná, ale hráči uvyklí tempu Call of Duty si budou místy připadat nevyužití. Částečně to mají na svědomí dialogy a neherní sekvence, částečně potom design úrovní, který přeci jen není tak koridorovitý.
Wolfenstein: The New Order jednoznačně potěší svým grafickým zpracováním, na kterém je znát, že běží na stále ještě prvotřídním id Tech 5. Textury, modely postav i efekty, to vše vypadá krásně.
Bohužel se hru po technické stránce nepodařilo zcela vyladit. Občas proto padá a rychlost zobrazování snímků nehezky kolísá. To by ale snad mohly odstranit příští aktualizace.
6. června 2013 |
Pokud si chcete zavzpomínat na staré časy v atmosférické akci, je Wolfenstein: The New Order skvělou volbou. Je to dobře udělaná hra, která vás zabaví solidních dvanáct hodin. Přesto mnoho hráčů pravděpodobně čekalo více, než co hra nakonec nabízí.