Jenže obchodnicky je to nápad k nezaplacení. Řekněme, že Wolverine čili tahoun ságy Hugh Jackman s opravnou misí v raných 70. letech vskutku uspěje. Pak by to znamenalo, že se dějiny mutantů vyvíjely jinak, než líčily předchozí filmy, a tudíž by se nabízela možnost vyprávět je v nové várce jinak.
Ale kromě šikovného klíče, jak případně restartovat výnosný filmový komiks v alternativní historii s novou generaci herců - ještěže Wolverine nestárne ani nepřestává kouřit! - toho film moc nepředvede. Pěkné retro včetně muziky. Vděčné triky. Jamese McAvoye v roli profesora Xaviera zamlada.
A jednu dokonale skvostnou pasáž, která slibně navnadí, hravou, uvolněnou, vtipnou, takřka bondovskou parádičku při osvobozování vězně Magneta z podzemí Pentagonu. Až se člověk tetelí blahem v naději, kdy přijde - třeba ve finále? - podobně vymazlené repete.
Jenže nepřijde, dobře rozehraná podívaná naopak povadne v nekonečných polemikách. Hrdinové hovoří závažně, tváří se tragicky; nic se neděje. Místo přirozené gradace nastane útlum, který technologické bojůvky nespasí. Film X-Men: Budoucí minulost mohl být výjimečný; zůstal jen slušný.
