V době, kdy hrál za New York Rangers, rozhodl duel s Washingtonem Capitals výjimečnou fintou – v patnácté sérii nájezdů překonal brankáře Olafa Kölziga střelou s hokejkou mezi bruslemi. "Nechci, aby to vyznělo nějak vychloubavě, ale dalších čtrnáct dnů mi skoro patřil New York. Záznam šel všude, opravdu všude. My jsme šli po Páté avenue a ve výlohách to co deset, patnáct minut pořád opakovali. To bylo něco," vzpomínal na klubovém webu Vítkovic odchovanec ostravského klubu na jeden z hvězdných momentů své kariéry.
Dalších báječných kousků bezmála dvoumetrového řízného beka se už ale hokejoví fanoušci nedočkají. Marek Malík se v 38 letech rozhodl ukončit kariéru. Jednak se chce více věnovat rodině, jednak ho k rozhodnutí přivedly zdravotní problémy a také úbytek potřebné motivace.
Led ale z Malíkova života zřejmě jen tak nevymizí. Intenzivně totiž zvažuje roli trenéra. "To je moje představa, mé přání. Už jsem si to vyzkoušel ve Vítkovicích v době, kdy jsem tu hrál. Už tehdy jsem s trenéry mládeže chodil na tréninky a snažil se do toho dostat. Hodně mě to chytlo, bavilo mě to," připustil Malík. A do splnění svého nového snu se pustil naplno, momentálně studuje trenérskou B licenci.
"Uvidíme, jak to bude se mnou dál. Určitě nabídnu své služby a svůj zájem a teď je otázka, zda někde tento zájem vyslyší." Během jeho hráčské kariéry měla o jeho služby zájem řada klubů. V NHL jich vystřídal pět, hrál za švédské Malmö, švýcarskou Ženevu, rakouský Innsbruck a samozřejmě také za mateřské Vítkovice.
"Vítkovice jsou můj mateřský klub a já měl štěstí, že když jsem třeba postupoval z juniorky nahoru, tak v áčku bylo místo. Nebo když byly v zámoří výluky, případně když jsem se vracel do Evropy," podotkl Malík.
"Byl jsem tak vychovaný, že Vítkovice jsou můj mateřský klub a já se k němu vždy vracím." V roce 2011 získal Malík s Vítkovicemi stříbro, v roce 2002 hrál v dresu Caroliny Hurricanes finále Stanley Cupu, je i vicemistrem Švýcarska.
Doma má i bronz z olympiády v roce 2006. Zlatá medaile mu ale chybí. "Přesto si myslím, že kariéra byla bohatá, úspěšná. Je mi líto, že prvenství chybí, ale není to to nejdůležitější. A jestli mi to vyjde v trénování, tak se třeba něčeho takového dočkám jako kouč."
