Naddimenzované domy s velkými bránami a kruhovými objezdy před domem na nepatřičně malých pozemcích straší nejen ve Spojených státech, ale i v Česku. Vizuálně se podnikatelské baroko od McMansions příliš neliší. Je zaměřené na efekt a ordinérní dojem vysokého luxusu.
Může se hoditToužíte po hezkém bydlení podle vašeho vkusu? Vyberte si z nabídky bytů a domů na Reality.iDNES.cz. Nabízíme nemovitosti po celé ČR. |
Domy se vyznačují tím, že dokážou "splácat" všechny možné architektonické styly a prvky. Na jednom takovém sídle lze vidět antické sloupy, pilastry a římsy, barokní balustrády, převýšené vstupy a portály, množství střešních rovin s masivními vikýři, obrovské garáže a před nimi rozsáhlé zpevněné plochy, vjezdy střežené historizujícími dvojicemi soch jako jsou lvi nebo orli. Všechny prvky jsou často provedeny v nekvalitních nebo k sobě se zcela nehodících materiálech a dohromady tvoří pitoreskní a povrchní celek.
Podnikatelské baroko v USA |
Americké McMansions začaly vznikat jako reakce na poměrně prudký nárůst blahobytu, který Spojené státy zaznamenaly v osmdesátých letech minulého století.
Bezstarostná finanční politika, která garantovala rychlé zbohatnutí a snadné hypotéky, dala mnohým volná křídla, na která ale nebyli lidé připraveni. Zcela běžným standardem se pro široké vrstvy stalo vlastnit dům, což podporovala nejen média, ale i oficiální státní politika.
K pojetí novostavby se tak velká část majitelů, pro které šlo o unikátní zkušenost, postavila s typickou velkorysostí a začali neuměle kopírovat to, co považovali za vkusné.
Zdálo se, že poslední krize s investory zamávala a budou se pokorně vracet k rozměrově i stylově vhodným stavbám. Jak ale upozorňují čísla, průměrná rozloha domů začíná opět stoupat a předloni dokonce překonala parametry z roku 2007. Údaje zveřejnil server o architektuře a designu Fastcodesign.
Proti McMansions ale hraje skutečnost, že mladá generace Američanů se daleko více než jejich rodiče pouští do realizace sousedského života, chtějí mít každodenní pochůzky a infrastrukturu ve vzdálenosti pěší docházky a odmítají předměstský způsob života, který je pro McMansions architekturu typický.
Domy a možná i celé ulice duchů budou brzy strašit Američany. Mladá generace o McMansions svých rodičů nestojí.
Na otázku, co s domy jejich rodičů jednou bude, zatím ale odpovídají jen pokrčenými rameny. Obrovské plochy obestavěné kýčem ale Spojené státy trápí. Stejnou otázku si začínají pokládat i filmaři, jako například James Wolfensberger, který o fenoménu McMansions natočil dokument.
McMansions i podobné české domovy se vyznačují nejen kýčovitým exteriérem, ale i specifickými interiéry. Nesmí chybět členité schodiště s bohatě zdobeným zábradlím, které navazuje hned na zádveří, aby umocnilo monumentalitu sídla.
Co je to McMansions?Americké označení pro rodinné domy a architekturu v pompézním a přemrštěném kýčovitém stylu. Hanlivé pojmenování vzniklo v 80. letech. Vysmívá se podobě pseudoluxusních domů označením "Mc", které evokuje spojení s jedním z nejmasovějších světových řetězců rychlého občerstvení. V USA se pro stejné stavby také vžila jména "Garage Mahal", jako spojení ikonické indické stavby s garáží nebo "Starter Castle", tedy malometrážní startovací zámek. |
Nezbytnou součástí obývacího pokoje je kamenem obložený krb a ve všech pokojích jsou důležité skleněné lustry a bohatě drapované závěsy.
Pokud je to jen trochu možné, je vhodné umístit do sídla kulečníkový stůl a knihovnu s hřbety knih v kožených vazbách v barvách šarlatové a medové, přičemž knihy se neobjednávají na kusy či podle titulů, ale podle metráže. V koupelně, která často imituje staré římské lázně, bývá na vyvýšeném pódiu umístěna rohová vana, kohoutky jsou pozlacené a dlažba imituje mramor.
Stinné stránky této "architektury" s humorem odhaluje i iniciativa Archwars, která na svých facebookových stránkách mapuje ty nejtristnější stavby, které nás obklopují. Na budoucnost podnikatelského baroka jsme se ptali zástupce iniciativy, který si říká ArchVader.
Kdy a jak se uhnízdilo v Čechách podnikatelské baroko, naše obdoba amerických McMansions?
U nás tenhle typ bydlení přišel po pádu železné opony. Lidé měli najednou možnost odlišit se od šedi, která tu panovala čtyřicet let. Měli možnost cestovat, vydělat více peněz, poznávat nové věci. Návštěvy v sousedním Rakousku a Německu je přesvědčily, že bydlet se dá "na úrovni". Frustrace z panelákového bydlení a ze staveb lidové nearchitektury se projevila tím, že si začali masivně budovat nová reprezentativnější sídla. A nejlépe hned, co největší a co nejvíc barevné. Na to, že jsme si tu vytvořili vizuální i životní bordel, jsme přišli až později.
Dům v Rozdrojovicích u Brna je podle ArchVadera z iniciativy Archwars jednou z největších současných českých architektonických hrůz.
Co se s českým podnikatelským barokem bude dít dál?
Myslím, že ty baráky hodně rychle zestárnou. Pozlátková nearchitektura je stejně pomíjivá jako peníze, které ji zaplatily. Na něco si jenom hraje, to se dříve nebo později stejně samo přizná nebo prozradí. Domy jsou šeredné, moc velké, náročné na údržbu, staví se na vesnicích, kam nepatří nebo na předměstích, kde není infrastruktura. Je možné, že tu budeme mít spoustu opuštěných domů i ulic, skutečná města a domy duchů.
Staví si takové falešné domy dnes vůbec ještě někdo?
Jsem přesvědčen, že McMansions nikdy úplně nezmizí a budou se stavět dál. Staví je ale méně lidí. Souvisí to s tím, že jsme přeci jen o něco chudší a taky o trochu chytřejší. To, že ty paláce jsou dnes na prodej a nikdo si je nekupuje, není vítězství. Je tu ještě armáda malých levných domků na klíč, které se vyznačují stejnými problémy, jen jsou menší a dovolit si je může víc lidí. Tahle armáda je těžko k poražení.
Hotel Dorint Don Giovanni v Praze:
Kdo tedy v takových domech chce bydlet a kdo je navrhuje?
V podnikatelském baroku chce bydlet člověk, který se potřebuje odlišit od ostatních vrstev obyvatelstva a zároveň chce ukázat, že si může leccos dovolit. Chce patřit k elitě. Nechybí mu finance, ale chybí mu elitní vkus a rozhled. Není nic směšnějšího, než nový černý mercedes u domu, který je v architektuře trabantem. A to bych možná trabantům křivdil. Leckdy si dům navrhuje i sám majitel. Nebo jeho žena. Na druhou stranu je třeba se opřít do některých architektů a urbanistů. Jsou to i oni, kdo po sametové revoluci tyhle zhůvěřilosti zbohatlíkům dovolili stavět nebo je dokonce sami navrhovali. Teď se za to stydí. Dnes už po nich štafetu převzali stavební inženýři a firmy, které prodávají instantní domy na klíč: pytlík s domem v prášku vsypete na pozemek, zalijete horkou vodou a máte barák.
Vlevo Jiří Maršálek se svou budovou AZ Tower, kterou postavil. Vpravo vila Tomáše Pitra v Jesenici.
Co patří mezi největší české architektonické hrůzy?
Těch je celá řada. Hotel Dorint Don Giovanni v Praze zná každý. Z něj se stala legenda a celebrita mezi architektonickým děsem. Pro větší výběr stačí vzít do ruky jakýkoliv katalog typových domů, nebo se zajet podívat do Jesenice u Prahy. Velké ryby z devadesátých let jsou ale chutnější. Začnu u domů pana Pitra nebo Krejčíře, perfektní je i dům pana Komárka. Velká pecka je mramorový palác v Rozdrojovicích u Brna. Mnohem větší úroveň ale mají věci, které pořizuje stát, třeba nový areál brněnského VUT. V Brně se aktuálně vůbec urodilo: AZ Tower a Sonocentrum jsou naprosté bomby. Další je třeba mimozemská zástavba v obci Trnová, dostavba hotelu Větruše v Ústí nad Labem, autobusový terminál v Chebu a Hradci Králové, nebo pražský bazén Šutka či stanice metra Střížkov.
Krejčířova vila za 400 milionů dnes chátrá:
Je podnikatelské baroko opravdu taková hrůza?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 1:00 sobota 31. května 2014. Anketa je uzavřena.
