Expozice značky Rudá vlajka je na pekingském autosalonu na čestném místě, hned v první hale za hlavním vchodem. Značka patřící společnosti FAW, která vyrábí auta i pod vlastním jménem, je nepřehlédnutelná. Huňatý černý koberec, tlumenější světlo a vážné tváře personálu podporují dojem důstojnosti. Na polooblečené modelky zapomeňte, tady jste v předpokoji čínského aparátčíka. Mám pocit, jako by se návštěvníci i trochu ostýchali na stánek zavítat. Přidrzle se jdu s francouzsky mluvícím kameramanem zeptat, jestli se můžu podívat dovnitř.
Letos v lednu čínský prezident Si Ťin-pching nařídil politiku zdrženlivosti, omezování plýtvání a rozmařilosti a také boje proti korupci na všech úrovních společnosti a jejího vedení (francouzští výrobci koňaku prý teď skuhrají, že jim výrazně padají prodeje, lahev koňaku byl prý v Číně klasický úplatek).
Prezidentská nařízení se týkají také aut. Funkcionáři mají místo oblíbeného audi a dalších prémiových značek kapitalistů raději upřednostnit čínský vůz, nejlépe značky Rudá vlajka (čínsky Hongqi). Ta se na papalášská auta specializuje.
V nabídce má zakulacený model H7, který vychází z Toyoty Crown, ale vrchnost se bude vozit ve vlajkové lodi L5. Vládní verzi uvedenou před rokem prý na vlastní zadek vyzkoušel i francouzský prezident François Hollande a byl nadšený. Holt, důstojnou limuzínu už mu dnes francouzské značky nabídnout neumí.
Teď přišlo na provedení pro bohatou privátní klientelu, a že jí je v Číně dost. "Veřejné" provedení rudé vlajky si právě odbývá v Pekingu premiéru. S cenovkou pět milionů jüanů (tedy přes patnáct milionů korun) je to nejdražší auto Made in China. Britští aristokrati Rolls-Royce Phantom a Bentley Mulsanne jsou technicky určitě o desetiletí dál než rudá vlajka, jakýsi zvrhlý šarm ale tomu bizarnímu autu upřít nelze. Podle magazínu Autoweek se už taky jeden kousek prodal rovnou na výstavišti hned první dny autosalonu.
Někomu může připadat hongqi směšná, jinému připomene čajky, které vozily sovětské komunistické státníky, ale majestát a schopnost navodit atmosféru výjimečnosti tomuto vozu upřít nelze.
Je to zvláštní směsice retrodesignu a opulentnosti. Ale prý L5 vyvíjeli čtyři roky, včetně dvanáctiválce pod kapotou.
Příď s chromovou mříží a zářivým pohledem kruhových světel stále připomíná šedesát let starého chryslera, nebo slavnou Volhu 21 Carevnu, chcete-li. Svislá světla na hranaté zádi má dnes jen málo moderních aut. Vypadá to zastarale, ale k hranatým tvarům a těžkopádným proporcím to pasuje. Z boku je to spíš pevnost na kolech než auto. Na fotkách vypadá možná trochu směšně, ale při osobním setkání se smát ostýcháte.
Vnitřek maskuje zastaralost retropojetím přístrojovky. Na moderní vychytávky začínající všemožnými hlídači a končící průhledovými displeji a kamerami pro noční vidění zapomeňte. Tady je luxus definován jemnou béžovou kůží, kam se podíváte, obřím místem pro vrchnost hovící si v křesle zadního sedadla a dveřmi zdobenými jantarem. Zábleskem moderny je tablet v loketní opěrce a vepředu na spodku přístrojovky.
Že to je auto pro promenádu po náměstí Nebeského klidu a ne stroj pro prostocviky v zatáčkách, naznačují tři tuny hmotnosti a pět a půl metrů délky (délka × šířka × výška × rozvor: 5 555 × 2 018 × 1 578 × 3 435 mm). Šestilitrový dvanáctiválec si prý FAW vyvinul vlastními silami. Má čtyři stovky koní výkonu (296 kW) a 550 Nm, které přenáší na všechna čtyři vzduchem odpružená kola šestistupňový automat.
Auta kapitalistů pro rudou Čínu
První čínská luxusní limuzína měla podvozek a motor z mercedesu a rám karoserie a interiér simky. Jmenovala se Dongfeng CA71 a státní čínská automobilka FAW jich v roce 1958 vyrobila jen třicet.
Pak už přišel čas rudých vlajek Hongqi CA72, majestátní černé limuzíny zářící chromem s tvary inspirovanými americkými bouráky (přesněji chrysleru z roku 1955) s osmiválci pod kapotou. Čínské funkcionáře vozily samozřejmě i obrněné verze. V devadesátých letech ovšem vznikly také modely vycházející z Lincolnu Town Car nebo Audi 100 se čtyřválcovou 1,8 pod kapotou.
