Loni vyšlo pokračování A Machine for Pigs (recenze), které však vytvářelo jiné studio, zatímco vývojáři již roky pracují na dalším projektu nazvaném SOMA. I ten má být hororovou jízdou s důrazem na atmosféru.
Pohovořili jsme proto se spoluzakladatelem této švédské společnosti, kterým je Thomas Grip. Ten v rozhovoru poodhalil život nezávislého studia, jeho specifika i vývojářské postupy.
Jak vaše studio s tvorbou her začalo? Pro nezávislé vývojáře zpravidla představují problém finance a přežití v prvních letech bývá těžký boj.
Prvním projektem bylo technologické demo Penumbra, se kterým jsme začali na škole. Dřeli jsme na něm jako mezci, abychom toho během studia dodělali co nejvíce. Dokončování titulu Penumbra Overture jsme přežili z úspor a předběžných plateb z vydavatelské dohody. Následně nás chvíli živily on-line prodeje hry, ale nestačilo to na dokončení Black Plague. Zbylé peníze tak poskytl vydavatel.
Když došlo na vývoj Amnesie, žili jsme z prodejů Overture a Black Plague a při dokončování hry jsme živořili. Ale měli jsme několikrát opravdu veliké štěstí díky prodeji balíků Humble Bundle i slev na Steamu. Po vydání Amnesie je situace mnohem lepší a shánění peněz na příští nájem se již obávat nemusíme.
Thomas Grip, spoluzakladatel studia Frictional Games
Vnímáte neomezené vývojářské zdroje jako výhodu? Někteří lidé tvrdí, že velké rozpočty ve skutečnosti představují problém. Nevyžadují totiž tolik kreativních nápadů, kterými by vývojáři obcházeli nedostatek peněz. Vím například, že možnost pohybovat předměty ve vašem titulu Penumbra vznikla ve snaze eliminovat animace.
Není to černobílé. S naší novou hrou SOMA jsme omezení mnohem méně a vedlo nás to k práci na věcech, které bych zpětně hodnotil asi jako stupidní. Je jednoduché přistupovat k situaci lehkomyslně a cpát do řešení problémů více peněz.
Když pracujete ve stresu a musíte něco zprovoznit rychle, stanovujete si dobré hranice. Nákladně jsme se proto naučili, že musíme být opravdu opatrní a je třeba držet se zkrátka. Dnes jsme v tom již mnohem lepší, ale ze začátku to byl v některých ohledech problém.
Amnesia: The Dark Descent
Jak byste tedy porovnal tu dřívější situaci s tím, kde jste dnes?
Je skvělé neobávat se nedostatku peněz. Jste mnohem šťastnější a můžete se vracet k věcem, se kterými nejste spokojeni. Myslím si, že je lepší velký rozpočet využívat spíše k opravdovému odladění stávajících prvků. Je to lepší než přidávání neustále nových věcí. I to je důvod, proč cíle pro výběr většího množství peněz na Kickstarteru mohou být velmi problematické.
Hra která děsí tak, až tuhne krev v žilách Titul Amnesia: The Dark Descent vyšel v roce 2010 a Michal Kuliš ho v recenzi označil za jednu z nejděšivějších her poslední doby. Amnesia tak získala hodnocení 90 % (čtěte recenzi). |
Dokážete si představit, že byste společnost prodal?
V současné době chci na sto procent zůstat nezávislý. Nechci, aby nám někdo říkal, co máme dělat. V SOMA pracujeme na spoustě věcí, nad kterými by vydavatel či investor mohl váhat. Momentálně můžeme dělat, cokoliv se nám zachce, a to je úchvatné.
Navíc i když nás někdo zvenčí nebude tlačit přímo, můžete vnímat potřebu dostát určitým standardům. Můžete se tak soustředit na věci, které dělat nechcete. Ale cítíte, že se od vás očekávají. Tak jsem si připadal, když jsem v minulosti spolupracoval s vydavateli.
Jste ještě v situaci, kdy jedna neúspěšná hra může vést ke krachu společnosti?
Pokud se SOMA nebude vůbec prodávat, nebude to dobré. Ale přežijeme. Je to riskantní projekt a my to riziko můžeme podstoupit, protože máme rezervy i pro hodně špatný scénář. Znamenalo by to však, že budeme muset pracovat na méně riskantních projektech a budeme pod tlakem, abychom tentokrát vytvořili něco úspěšného. Tak snad nedopadneme.
Penumbra
K vývoji hry přistupujete poměrně jedinečně. Můžete popsat rozdíl mezi vaším procesem a standardem v herním průmyslu?
Na to se mi těžko odpovídá. V "normální" vývojářské" společnosti jsem totiž nikdy nepracoval. Řekl bych, že hlavní faktory jsou dva. Pracujeme z domova a využíváme poměrně plochou organizační strukturu. Nemáme kanceláře a pracovní doba je vcelku uvolněná. Požaduji, aby všichni lidé byli ve stejnou dobu on-line, ale v případě potřeby je možné dělat výjimky.
Nejsou tu také žádní manažeři. Každý dostane určité úkoly, za které je zodpovědný. V centru toho všeho jsem já a spoluzakladatel Jens. My máme poslední slovo. Ale řekl bych, že existují další společnosti, které fungují podobně. Nejsme až tak jedineční.
Jaký je váš recept na tvorbu tak intenzivní atmosféry a kde pro to čerpáte inspiraci? Zajímá mne i jak děsivost situací testujete. Hádám, že na jednotlivé momenty během vývoje musíte narazit tolikrát, že může být obtížné je ještě nějak soudit.
Ano. Odhadovat, jestli něco funguje, či nefunguje, to je opravdu obtížné. Z velké části musíte věřit svému instinktu. A to mnohem více než u her, které mají standardní smyčku herních principů. Například těch, ve kterých střílíte záporáky.
Zdrojem inspirace může být řada věcí. Ale hlavní je vymyslet situaci, která v hráči vyvolá určité pocity. A na základě toho to navrhujeme. Vymyslíme si například popis: "Je tma, ztratili jste se v lese. A přestáváte si být jisti, zda se poblíž něco pohybuje, nebo vás jen matou stíny." Realizace pak vyžaduje neskutečné množství pokusů, omylů a změn.
SOMA
Rozrostl se tým po vydání Amnesia: The Dark Descent?
Vývoj Amnesie jsme začínali ve třech lidech a myslím, že jsme ho dokončili v pěti. Teď je nás třináct.
Co jste si o titulu myslel, když jste poprvé procházel finální verzí? Nikdo pochopitelně není jasnovidec, ale čekal jste takový úspěch?
Bylo bez šance to posoudit. To platí obzvláště u her, jako je Amnesia. Tady záleží na tom, jestli hráč ví, co ho čeká. U tohoto projektu jsem ovšem vnímal, že mě testování bavilo i v pokročilých fázích vývoje. U titulů Penumbra jsem to nesnášel. To tedy naznačovalo, že je Amnesia možná v některých ohledech lepší.
Jak vnímáte současný velkorozpočtový vývoj? Pracujete na hrách pro velmi vyhraněné publikum, protože vás středoproudá produkce nebaví, nebo je to spíše otázka dostupného rozpočtu?
Hry vyvíjíme stávajícím způsobem, protože to je způsob, jak docílit vize bez kompromisů a starostí. Navíc si nedokážu představit, že by se tým ještě rozrostl. I nyní je poměrně náročné řídit jej a řekl bych, že některé prvky z našich her by ve větším týmu nevznikly. Závisí totiž na synchronizaci všech členů týmu s vizí. Ale ve velké společnosti jsem nikdy nepracoval, takže nemůžu porovnávat.
Pokračování Amnesia: A Machine for Pigs vytvářelo jiné studio. Konkrétně autor experimentálního titulu Dear Esther.
Můžete přiblížit vaše pocity z vývoje příští hry, kterou je projekt SOMA? Je to dramaticky odlišný zážitek, či jde spíše o postupnou evoluci vašeho stylu?
Navazuje to především na Amnesii. Řada stavebních kamenů zůstala stejná a lidé, kteří hráli Amnesii, si budou připadat jako doma. Herní vize se však odlišuje. Pro Amnesii to bylo velmi jednoduché. Hra měla být opravdu děsivá. A stejné to bylo i pro tituly Penumbra.
Ale SOMA jde o krok dál a snaží se realizovat určité téma. Jasně, bude to pořád horor. Ale tentokrát usilujeme o to, aby hráč hluboce uvažoval o svém vědomí. A dobré zpracování vyžaduje značnou snahu.
Pokud se nám to podaří, hra půjde mnohem dále a od hráče bude vyžadovat více. Není to jen "běž a schovej se před monstrem". Ale skutečným jádrem hry je uvědomění si stávající situace a některých prvků, které jsou spojené s lidskou existencí.
Fotogalerie |
Jak se tedy liší od Amnesie?
Z této orientace na téma vyplývá, že spíše než postup vpřed bude důležitější prozkoumávání prostředí a chápání dění. To se pojí s dalším prvkem: SOMA bude příběh vyprávět interaktivněji. V Amnesii se vše odehrávalo v minulosti. Hráč do příběhu nijak nezasahoval, jen utíkal před monstry.
Ale v SOMA se příběhu aktivně účastníte a pomáháte ho posouvat vpřed. Ve hře sice bude možné objevit řadu doplňujících informací, pro pochopení příběhu to však nebude tak důležité jako v Amnesii.
Mohl byste shrnout, proč by se lidé na hru měli těšit?
Protože to bude zážitek, který vás opravdu rozruší. A jsem si poměrně jistý, že se tomu žádná jiná hororová hra neblíží. Titul v úvodu zaseje prvky, které se po pár hodinách spojí do něčeho, co vám pořádně zamotá hlavu.
