Vozidlo bezpečností agentury Loomis, které loni v únoru brutálně rozstříleli v Přemyslovicích na Prostějovsku.

Vozidlo bezpečností agentury Loomis, které loni v únoru brutálně rozstříleli v Přemyslovicích na Prostějovsku. | foto: Luděk PeřinaČTK

Řidič přepadené dodávky: Viděl jsem se mrtvý, přikrytý černou plachtou

  • 25
Bolestivý životní zlom. Tato slova vystihují několik minut v životě devětačtyřicetiletého řidiče dodávky s penězi, kterou loni v únoru brutálně přepadli a rozstříleli v Přemyslovicích na Prostějovsku. Kdysi aktivní sportovec má nyní hluboké šrámy na duši a občas pochybuje, zda má ještě smysl žít.

Mrazivý příběh s řadou podrobností ze samotného přepadení plného střelby a strachu o život zazněl u brněnského krajského soudu. Ten rozplétá největší loupež v historii Olomouckého kraje, z níž je obžalovaný recidivista Ján Bakalár. Dva kumpány policie zatím nedopadla.

Při výpovědi řidiče rozstříleného vozu zavládlo v soudní síni ticho. Drastické události muži zcela změnily život.

U soudu dnes už bývalý řidič bezpečnostní agentury Loomis mluvil coby svědek tichým hlasem, který jakoby ani nepatřil k jeho hřmotné postavě s širokými rameny. Na první pohled vzbuzoval respekt. Třiadvacet let pracoval u policie, mimo jiné jako kriminalista a vyšetřovatel.

Jeho jméno redakce zná. S ohledem na okolnosti případu a jeho citlivou výpověď ho nezveřejňuje.

Že není něco v pořádku, se podle někdejšího kriminalisty ukázalo loni 21. února při rozvozu peněz do bankomatů ve chvíli, kdy jeho obrněnou dodávku začal na horizontu kopce za Přemyslovicemi předjíždět zelený terénní vůz s tmavými skly.

"Měl samopal, který si pamatuji z vojny"

"Zablokoval nám cestu, vyskočili z něj dva muži. Jeden si stoupl k přednímu sklu, v ruce brokovnici a granát. Přiložil ho na čelní sklo, dal nám najevo, že ho použije. Na moji úroveň se k bočnímu oknu postavil druhý. Měl samopal vzor 58, pamatuji si ho z vojny," popsal devětačtyřicetilý řidič přepadeného vozu. Uvnitř byl ještě s kolegou.

K více než rok starým drastickým událostem patří i mužovy vzpomínky na střelbu z brokovnice a samopalu. Pachatelé mířili na úroveň jeho hlavy do předního a bočního skla dodávky.

21. února 2013

Z kopce nad Přemyslovicemi, kde jim terénní auto zablokovalo cestu, chtěl uniknout couváním. Vracel se do obce. "Když jsem ujížděl, běželi za námi. Pořád stříleli do předního skla a motoru," vybavil si muž. Obrněné auto palbou vyřadili z provozu, do vesnice vjelo samospádem. Padly zhruba tři desítky výstřelů.

Okna dodávky se tříštila, některé střely pronikly do kabiny. Lupiči přestali střílet, naskočili do svého vozu, couvající dodávku objeli a nechali ji do sebe narazit. "Znovu vyskočili dva muži, pokračovali ve střelbě. Nedokázal jsem si představit, že by dole ve vesnici stříleli. Střely létaly kolem mého těla. Byla by to jasná smrt. Měl jsem před sebou neprůstřelnou vestu, chránil jsem si hlavu," vybavil si muž.

V kabině ho zasypávaly střepiny ze skel. Nakonec zvedl ruku, dal tak neustále křičícím útočníkům znamení, že už nebudou dál vzdorovat.

Léčí se u psychiatra a bez léků neusne

Vystoupili z dodávky. V mrazivém počasí leželi na silnici a pozorovali, jak se lupiči snaží prostřílet k cennému nákladu v hodnotě přesahující 33 milionů. Situaci jim komplikoval fakt, že střelba na dodávku vyřadila z provozu i systém elektromagnetických zámků.

"Začali nám vyhrožovat rozstřílením nohou a zastřelením, pokud jim vozidlo neodemkneme. Jeden z mužů stál nad námi se samopalem. Mířil na nás. Druzí dva šli k zadní části vozu a začali do ní střílet," dodal svědek. K penězům z olomoucké České spořitelny se lupiči nakonec dostali, přeložili je do svého auta. "Jak jsem ležel na zemi, loučil jsem se životem. Čekal jsem, že nás zastřelí."

Další vlna stresu přišla, když jeden z pachatelů těsně před odjezdem zhruba metr a půl od něj polil silnici hořlavinou a zapálil ji. "Myslel jsem, že chtějí zapálit nás. Nevěděl jsem, proč to polévá," vylíčil svědek. Později se dozvěděl, že se lupič takto pokusil zlikvidovat louži krve, kterou tu kvůli zranění ztratil. Nepodařilo se mu to, neboť právě tady se našlo DNA souzeného Bakalára. Jde o jeden z hlavních důkazů proti němu.

Poté trojice lupičů z Přemyslovic odjela, jeden na posádku vyloupeného vozu stále mířil. "Pak jsme se zvedli. Přešel jsem na druhou stranu silnice a podíval se na místo, kde jsem ležel. Viděl jsem tam své tělo přikryté černou plachtou. Viděl jsem se tam mrtvý," svěřil se svědek. Poranil si ruce od střepů, na nichž ležel.

12. března 2014

Události toho dne rozvedeného otce malého dítěte výrazně změnily. Dříve byl aktivní člověk, jezdil na kole, posiloval, plaval. Dnes nemá na takové věci ani pomyšení.

"Dodnes bez léků neusnu. Mám obavy, že k něčemu dojde, pořád se ohlížím. Když vidím Ford Transit, tak se mi pořád vybaví vozidlo, s nímž jsem tehdy jel. Když slyším vrtulník, tak se mi vybaví, jak to tam z něj policie poté monitorovala," líčí svědek. I dnes je v péči psychiatra, trpí výkyvy nálad. "Jednou mám náladu, kdy přemýšlím, zda má vůbec smysl na tomto světě být," podotkl.