Středočeši rychle prohrávali, ještě v první půli srovnal záložník Krbeček. A pak už přišly velké chvíle dvou příbramských odchovanců.
Jako první se dočkal Mišůn. Uběhla přesně hodina hry, když si naběhl do vápna na přihrávku Azíze a z úhlu poslal míč ke vzdálenější tyči. Když gól slavil, vypadalo to, jako by brance vstřelené po dlouhé pauze ani nemohl uvěřit.
"To máte pravdu. Kopl jsem do toho trochu zvláštně, byla to taková napůl střela, napůl přihrávka. Když míč letěl, nevěřil jsem, že to bude gól," říkal po zápase mezi novináři.
Kdy se trefil naposledy, to dobře věděl. "Doma proti Liberci, je to už něco přes pět let. Jediný ligový gól, to se jen tak nezapomíná," smál se.
Pak Mišůn odešel do skotského Celtiku Glasgow, za který si v lize ani jednou nezahrál, jen krátce byl na hostování v Dundee. "Takže ani tam jsem žádný další gól nedal. Jen za béčko, jinak nic."
To útočník Jakub Řezníček je na gólové oslavy v poslední době zvyklý. Šest zápasů, čtyři góly - to je jeho jarní bilance.
"Čekal jsem na to půl roku," připomněl, že v podzimní části se netrefil ani jednou. V sobotu skóroval podobně jako Mišůn - nejistého brankáře Heču propálil ze strany střelou mezi nohama. Prostor si udělal sám: ve vápně silou přetlačil stopera Radu. "To je moje hra. Nikdy nebudu nějaký Ronaldo, který by každého vymíchal," smál se.
Čím to je, že mu to na jaře tak střílí? Třeba tím, že se zklidnil v osobním životě. "Všichni dobře víte, jaké jsem byl číslo. Teď už je to jiné, čekám rodinu. A to se projevuje i na hřišti."
29. března 2014 |
