Tajemník Ukrajinské iniciativy v Česku Bohdan Rajčinec. Symbolicky pózuje před hodinami, které ukazují pět minut po dvanácté. Otázkou je, kolik času má Ukrajina | foto: Michal Sváček, MAFRA

Český Ukrajinec: Pro Krym nepláčeme, vadí nám přístup Ruska

  • 594
Bohdan Rajčinec je výraznou postavou mezi českými Ukrajinci. Spoluorganizoval tu jako tajemník Ukrajinské iniciativy sbírku na demonstrující v Kyjevě, pomoc tam osobně vezl a navštěvuje v nemocnici i zraněné Ukrajince, kteří se léčí v Praze.

Rajčinec se narodil už v Česku ukrajinským rodičům, kteří se také poznali tady. Jeho otec se přistěhoval v roce 1969. Ale odmala vnímal doma ukrajinskou kulturu, protože už jeho rodiče se věnovali spolkovým aktivitám ukrajinské menšiny. V rozhovoru líčí, jak jeho krajané chápou nejnovější události jako odtržení Krymu, postoj Ruska, či své nové politiky.

Je vám coby Ukrajinci aktuálně líto, že ztrácíte Krym?
Nikdo nepláče za Krymem jakožto poloostrovem, kde by rozkvétala ukrajinská kultura. Myslím, že si to mohu dovolit říci. Ale vadí nám způsob jednání Ruska. Navíc v době, kdy má začít příprava voleb, jednání se zbytkem světa a jiné důležité věci. Je to nová frustrace ve chvíli, kdy už jsme něčeho dosáhli. Ale co udělá silnější bratr? Hodí do toho vidle a postaví Ukrajinu před hotovou věc - buď bude válka, nebo budeš poslouchat.
Zabrání Krymu je z pohledu Ruska skvělý tah. Premiér Jaceňuk jezdí do EU, ale Krym je předán. Nikdo nepláče, ale ano, jsou tam Ukrajinci, kteří se budou snažit ujet.

Ukrajinskou iniciativu jste předpokládám nezakládal kvůli současným událostem, ale dříve?
Ukrajinská komunita v Česku funguje už od první republiky. Další vlna lidí přišla během čtyřicátých let, i později. Ukrajinská iniciativa vznikla jako samostatná organizace v roce 1994, takže letos slaví dvacet let. Pak začala migrace sociální, zažila to celá Evropa. Na západní Ukrajině má každá druhá rodina někoho, kdo někam vyjel a v České republice žije teď asi 120 tisíc Ukrajinců. Následně se rozmohla myšlenka, že načerno pracující Ukrajinci představují problém a my jsme se začali věnovat najednou jiným tématům - místo folkloru a tanečků řešíme legalizaci pobytů, trh s lidmi, vydělávání peněz a tak podobně.

Tajemník Ukrajinské iniciativy v Česku Bohdan Rajčinec. Symbolicky pózuje před...

Jak se liší mentalita Čechů a Ukrajinců? My bychom asi na vašem místě nebojovali, ale jsou Ukrajinci odhodlanější jít do války s Ruskem?
Jsou víc chlapští a vznětlivější, ale ne zase jako lidé z Balkánu. Je to dané i tou frustrací. Ukrajina pořád není úplně nezávislá. V Česku máme spoustu výhrad ke všemu, ale víme, kam patříme. Já chápu do jisté míry i postoj Vladimíra Putina. Je to jeho osobní boj a Rusko to bude hodně stát, protože na Krym se vše dováží.

Jakým způsobem svým krajanům doma pomáháte?
Od toho listopadu 2013, kdy začala být situace na Majdanu intenzivní a svět se o to začal zajímat, jsme začali organizovat demonstrace a sbírky mezi sebou. Pořídili jsme třeba agregát na benzin, jídlo, vybavení stanů. Určitě jsme nebyli v Česku jediní, ta ukrajinská diaspora tady funguje dobře. Pak jsme založili transparentní účet a veřejnou sbírku. Dodneška se vybral milion dvě stě tisíc korun. Zatím jsme využili asi třetinu těch peněz. Předávali jsme je přímo potřebným lidem v Kyjevě, případně pozůstalým. Postarali jsme se i o jednoho chlapce, který byl převezen do Čech, má popálené oči. Byl také zařazen do vládního programu MEDEVAC. Teď je v něm 38 lidí plus tenhle kluk.

Na Majdan přijeli i lidé z východu Ukrajiny

Byl jste v nemocnicích v Praze navštívit zraněné Ukrajince. Jaké příběhy jste slyšel?
Byl jsem i v Kyjevě a tady v Motole a Ústřední vojenské nemocnici. V Motole jsme potkali asi deset lidí s lehčím zraněním. Ne snad že by na Ukrajině neměli dobré nemocnice, ale těch zraněných bylo příliš mnoho. Jejich příběhy jsou různorodé. Každý říká, kde byl v ten moment - před barikádou, u barikády. Každý má pocit, že bojoval za dobrou věc, za změnu systému.

V Praze se léčí několik účastníků demonstrací v Kyjevě:

Takže toho nelitují?
Ne, to ne. Ale to zklamání, kam se věc šine, pokud jde o rostoucí ruský vliv, to pozorujeme.

Jakým způsobem se zranili? V boji muže proti muži?
Ti, co mají lehčí zranění, bojovali muž proti muži. Dostali třeba pendrekem. V kyjevské nemocnici jsme viděli tři lidi s těžšími zraněními od broků. A dva utrpěli průstřely ostřelovacími puškami. Tam nikdo neví, kdo ho kdy trefil. Jsou to lidé , kteří měli štěstí, a na to, že jsou prostřílení jako řešeto, jsou v dobrém stavu.

Bohdan Rajčinec

Pětatřicetiletý muž pracuje na ministerstvu financí. Narodil se už v Česku, ale ukrajinským rodičům. Dnes jako tajemník Ukrajinské iniciativy spolupracuje s Člověkem v tísni. Po vypuknutí krize v Kyjevě v listopadu pořádal v Česku sbírky, demonstrace a nyní navštěvuje zraněné krajany v pražských nemocnicích. Na Ukrajinu pravidelně jezdí. Chystá se tam opět v neděli.

Ve Střešovicích jsme navštívili dva lidi. Jeden leží na ARO a není na tom dobře. Další je třiašedesátiletý Roman Radiš, jehož příběh bych zmínil jmenovitě. To je prototyp hrdiny. Pochází ze západní Ukrajiny, dojel na barikádu, chtěl to změnit, protože dřel celý život a stát se k němu nijak uctivě nechoval.

Ten pán přežil svoji smrt . O to příjemnější je vidět, že se po třech týdnech probudil. Utrpěl průstřel obratle na krku a ustřelili mu prst. Je šťastný, že tam za ním někdo přijde a popovídá si s ním v ukrajinštině. Děkuje českému státu. To, že nemá aktuální informace, co se doma děje, je asi jenom dobře.

Z našeho pohledu letošní ukrajinská revoluce působí jako příběh se skoro happyendem, vzápětí přerušeným ze strany Ruska. Jak se na to díváte? Navíc Ukrajina jsou vlastně dvě země v jedné - ta západní ukrajinská a východní ruská.
Češi jsou národem turistů. Znají Zakarpatí. Ta vize dvou zemí v jedné se tady objevuje v médiích tak dlouho, že se ani nedivím, že by to někdo mohl vidět jinak. Na Majdan ale přijeli i lidé z východní Ukrajiny - i z těch měst, o kterých se říká, že jsou ruská. I tam existují frustrovaní lidé.

Jsou tedy Ukrajina dvě země v jedné?
Já bych si na separatismus na východě dával pozor. Centrální Ukrajina za řekou Dněprem je třeba kolébkou spisovné ukrajinštiny. Hodně lidí umí rusky i ukrajinsky.

Krize na Ukrajině

Ve městě včetně Kyjeva se nosí, že ruština je jazyk vyšší kvality a třídy. Sluší se mluvit rusky. Doma můžete mluvit ukrajinsky. Ale rusky na vás začne mluvit prodavač. Třeba Rus z východu Ukrajiny nemusí rozumět na jejím západě. Oba jazyky jsou si blízké jako čeština a polština.

Jaceňuk je takový ukrajinský Sobotka

Co říkáte tomu, že se protestů chytili i ultrapravicoví nacionalisté, a to jak v Česku, tak na Ukrajině?
Na protestech má možnost vystoupit každý, kdo má k tomu co říci. Je tomu tak i v případě příznivců strany Svoboda. Naprostá většina účastníků českých protestů ale nepatří k žádné straně nebo hnutí. K žádným projevů extremismu při tom rozhodně nedochází. Spíše bych se obával nacionalistických projevů v Ruské federaci.

V Česku pořád hodně lidí tápe i v tom, jak se díváte na hlavní postavy nynější revoluce - Juliji Tymošenkovou, Arsenije Jaceňuka, Vitalije Klička. Kdo je kladná postava a kdo ne?
Řekněte mi, kdo z českých politiků je kladná postava? Samozřejmě, že ti jmenovaní jsou to zkušení politici, kteří jsou tam dlouho, snad s výjimkou Klička. Tymošenková byla izolovaná ve vězení a asi nevěděla, kam jde, když se objevila na Majdanu. Postoj tam byl asi takový: "My jsme chtěli, aby tě pustili jako symbol, ale už ne, abys nám vládla." Jaceňuk bývá i stylem i vzhledem srovnáván s Bohuslavem Sobotkou.

Jaký je rozdíl mezi Ukrajinou a Pobaltím, které mělo na začátku devadesátých let podobnou startovací pozici a dnes tam už částečně platí eurem?
Pobaltí je lépe řiditelné prostředí a má mnohem méně obyvatelstva. Ukrajina byla odjakživa ve větším nepořádku.

Mění se podle vás po těchto událostech pohled Čechů na Ukrajince, že už nejsou jen lacinou pracovní silou?
Kdo nechce změnit názor, ten ho nikdy nezmění.  Bohužel ti radikálnější diskutéři jsou i razantnější ve zveřejňování svých názorů, takže jsme opravdu dostali i hodně hnusných mailů a vzkazů.
Z druhé strany, ti Češi kteří se dřív nezajímali, tak ti si teď vyhodnotili, že Ukrajina leží vlastně blízko a žijí tam normální lidé, z nichž mnozí pracují velmi tvrdě. To je pozitivní. Průměrný Čech chápe, že ta Ukrajina, byť je velká, nemá sama sílu se ubránit proti Rusku.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Nejlepší videa na Revue