Historické okamžiky
Sledovat další díly na iDNES.tvPsalo se září roku 1854. Polák Robert Adolf Chodasiewicz, bojující na ruské straně, si poutavě zapsal své zážitky z bojů na řece Almě - první velké bitvy krymské války. Ruští vojáci se tehdy již dopředu báli, že střetnutí s armádami Francie, Británie a Turecka prohrají.
KrymNa Krymu žijí dnes na rozloze asi 26 000 km čtverečních dva miliony lidí, z toho je zhruba 58 procent Rusů, 24 procent Ukrajinců a 12 procent krymských Tatarů. Hlavním městem nynější Krymské autonomní republiky je Simferopol. |
"Nemáme žádnou vodku. Bez ní nelze bojovat," odpověděl Polákovi jeden z ruských veteránů na dotaz, proč se Rusové střetnutí tak bojí. Tvrdý alkohol vojáci podle Chodasiewicze nedostali kvůli rozmaru velícího důstojníka.
"Náš úctyhodný plukovník si usmyslel, že si strčí peníze do vlastní kapsy. Poznamenal, že polovina mužstva bude stejně zabita, takže by bylo zbytečné dávat jim vodku," napsal si Chodasiewicz.
Jak píše server Politico, vojáci se nakonec k vodce dostali. Střízlivé nezůstalo ani armádní velení. Jeden z generálů uspořádal pitku šampaňského, místo toho aby vedl obranu na levém křídle. Obavy ruských vojáků se tak nakonec naplnily, carská armáda skutečně prohrála a musela ustoupit směrem k Sevastopolu.
Koncert velmocí
Krymský poloostrov Rusko získalo v roce 1783. Válka, která se zde odehrála v letech 1853 až 1856, byla jednou z důležitých událostí 19. století a znamenala ve své době přelom. Proč? Období po napoleonských válkách či lépe řečeno po Vídeňském kongresu z roku 1815 se neslo ve znamení britské a ruské dominance na starém kontinentě. V koncertu velmocí roli slabšího člena dlouhodobě hrála Francie.
Rakousko, jehož zahraniční politiku řadu desetiletí řídil Metternich, chtělo být uznáváno za velmoc, jeho činy tomu však čím dál tím více přestávaly odpovídat. Přesto se Metternich stal jedním z tvůrců systému takzvané Svaté aliance, jež ve snaze potlačovat různá revoluční hnutí garantovala v Evropě stabilitu.
Konec zažitých pořádků přinesla až krymská válka. Šlo o výjimečný konflikt z různých úhlů pohledu. Po několika desetiletích míru to byla první válka, ve které se utkaly evropské velmoci. Na jedné straně stálo hlavně Rusko a na druhé Francie, Británie a Osmanská říše. Proč ke konfliktu došlo?
Na začátku všeho stál francouzský nátlak, aby Turci klíče od svatých míst v Jeruzalémě a dalších městech předali katolickým mnichům. Sultán Abdülmecit I. nátlaku nakonec podlehl a pravoslavní mniši o roli strážců svatých míst přišli.
To pobouřilo ruského cara Mikuláše I. Výsledkem následné eskalace byla válka, která vypukla mezi Tureckem a Ruskem na podzim 1853. Británie a Francie do ní vstoupily následující rok v březnu.
Obě země vyslaly do Černého moře své flotily, na Krym zase zamířily jejich expediční sbory. Paříž si od zapojení do konfliktu slibovala, že mezi velmocemi získá zpět rovnocenné místo. Pro Londýn to zase byla šance, jak promluvit do takzvané východní otázky, tedy do problémů, které se točily kolem stagnující Osmanské říše.
Moderní státy proti zaostalému Rusku
V krymské válce se na jedné straně střetly moderní a industrializované státy Francie a Británie se zaostalým agrárním Ruskem. Klíčové pro vývoj války bylo několik momentů.
Krize na UkrajiněON-LINE: Dění na Krymu a Ukrajině podrobně RUSKO: Putin podepsal smlouvu u připojení Krymu OBAMA: Vojenský zásah na Krymu vyloučil ANEXE: Rusové obsazují ukrajinské základny KOMENTÁŘ: Děsivá pohádka o referendu JIŽNÍ OSETIE: Také jsme slavili, ale iluze jsou pryč MAPY: Rusové přepisují atlasy |
V září 1855 po 349 dnech obléhání padl Sevastopol, dlouho se pak hrálo o to, zda do války na straně koalice nevstoupí také Rakousko. To v roce 1856 dalo Rusku ultimátum. I díky tomu byla koncem března roku 1856 podepsána mírová smlouva v Paříži.
Krymská válka byla také vůbec první v dějinách, kterou veřejnost mohla sledovat v "přímém přenosu". Na místě působili váleční reportéři, kteří využívali telegraf. Nejznámější byl William Russell, pracující pro britské The Times. Britská veřejnost byla i kvůli zprávám z bojiště válkou znechucena.
Existuje tedy nějaká spojitost mezi nynějším děním na Krymu a válkou z 19. století? Ta hlavní spočívá v tom, že obě události představují přelom. Z krymské války Rusko vyšlo oslabené, někteří analytici hovoří o tom, že do podobné situace se nakonec může dostat i po nynějším zabrání Krymu. Po ruské prohře v 19. století také byly přepsány mapy, Krym však zůstal v ruských rukou.
Historické okamžiky: Krym od středověku po současnost
