Mnozí namítnou, že nelze porovnávat nesrovnatelné, pro Rakousko hovoří m.j. dlouhá tradice, vyšší nadmořská výška a větší pestrost terénů, nicméně naše lyžování s dětmi v obou střediscích bezprostředně po sobě v průběhu jednoho týdne nás ke srovnání obou lokalit vysloveně vybízelo.
Peníze až na prvním místě
Pádný argument, kam jet lyžovat, obvykle diktuje peněženka. Lyžování ale není levný sport a není dobré orientovat se jen podle ceny. Podle našich dlouholetých zkušeností, kdy jsme projeli velkou část alpských i tuzemských středisek, má všechno svou hodnotu. Za celodenní permanentku za dva dospělé a dvě sedmileté děti jsme v Kühtai zaplatili 102 eur, tedy při kurzu koruny cca 27,5 je to 2 805 Kč, ve Špindlerově Mlýně nás denní lyžovačka stála 2 540 Kč. V obou střediscích lyžují děti do 6 let zdarma.
Množstvím tratí ale vede Kühtai, které nabízí celkem 44 km sjezdovek, Špindl potom 25 km. Ne vždy ale tato čísla mají vypovídací hodnotu – zatímco v Kühtai se svezete na širokých a přehledných tratích, ve Špindlu do kilometráže započítávají i třeba úzkou Vodovodní cestu, kde si opravdu moc nezalyžujete. K tomu se ale ještě dostaneme.
Nemůžeme ale slepě poměřovat cenu skipasů a kilometrů tratí - přímá úměra jednoduše neexistuje a cena je víceméně dána nabídkou a poptávkou. Protože Kuhtai patří v Tyrolsku spíše k menším střediskům, bojuje o přízeň s nedalekým Soldenem mimo jiné výrazně nižšími cenami. Naproti tomu Špindl nemá v podstatě ve svém okolí výraznějšího konkurenta a můžou si tedy dovolit trochu "vyšponovat" ceny.
Tip na dovolenouVybírejte z pestré nabídky lyžařských zájezdů v Čechách i Rakousku na dovolena.iDNES.cz. |
Další výdaje představuje cesta, ubytování a jídlo. Vše hovoří pro Špindl, který je z Prahy asi o 400 km blíž, pokud započítáme cestovní výdaje cca 6 Kč/km, jde o úsporu 2 400 Kč (Rakousko 3 200, Špindl 800).
Ubytování je v obou střediscích velmi drahé, levnější apartmán u svahu stojí v Kühtai cca 1 500 Kč/osobu se snídaní, ve Špindlu se v sezoně pod 1 000 Kč ve srovnatelné kvalitě dostanete málokde. Řešením je bydlet mimo středisko a ráno dojet autem – my jsme bydleli v Rakousku v obci Oetz za 2 800 Kč/noc, ve Špindlu jsme našli hezký penzion v Přední Labské za zlomek ceny centra a přitom jen 5 km od lanovek – noc nás stála 1 500 Kč. Jídlo na svahu je pak posledním podstatným výdajem – na rakouské ceny jsme si už zvykli, tady za špagety a nápoj dáte v průměru 12 eur, tedy 330 Kč, ve Špindlu to bylo 180 Kč.
Suma sumárum – čtyřčlenná rodina za den bez dopravy v Rakousku zaplatí 6 925 Kč, ve Špindlerově Mlýně 4 760. Dopravu nezapočítáváme, protože kalkulaci velmi ovlivňuje doba pobytu – u týdenního pobytu se částka více rozmělní a je tedy méně podstatné, jak daleko cestujete. Pojďme se nyní podívat, jaké služby za vaše peníze dostanete.
Pohled na Kühtai
Panorama z Kühtai. Vpravo dole silnice, propojující Kühtai a Hochoetz
Doprava a parkování
Pokud máte osobní auto, nebudete mít problém. V obou střediscích zaparkujete přímo u lanovek bezplatně. Parkoviště jsou prostorná a hlídaná. Perličkou jsou "VIP" místa pro majitele vozů audi ve Špindlu – byl to náš první zážitek s kastováním návštěvníků v tomto středisku a kupodivu nebyl poslední.
Kdo nemá auto, musí spoléhat na skibusy – ve Špindlu jsme je nevyzkoušeli, naše zkušenost z Kühtai byla hrozná, busy jsou přeplněné a často se do nich ani nenacpete a musíte čekat další hodinu.
Podívejte se na lyžování v Kühtai:
Permanentky
Nákup lístků je bez problémů. Drobnou vadou je vracení lístků po lyžování na Hromovce, kde se u automatu na vrácení depozitu navečer vytvořila fronta na cca 20 minut. Pomohl by další automat nebo posílení služby na pokladně.
Specialitou Špindlu je bedlivá kontrola, zda lyžaři nepřeprodávají lístky – tato činnost zaměstnává jen na Hromovce tři pracovníky, kteří u turniketů po celé odpoledne kontrolují s tabletem v ruce, zda mají majitelé permanentek stále stejný obličej. Opravdu je tato činnost efektivní a nenašlo by se lepší využití těchto osob – třeba pomoct dětem s nástupem na sedačku?
Další zajímavostí jsou přednostní turnikety ve Špindlu – kdo "na to má", může si koupit předbíhací lístek "Fast pass" za 2 250 na den a ignorovat tak fronty. Osobně tuto praxi nepovažuji za šťastnou, sympatičtější je mi spíše boční vstup pro jednotlivce u vícesedaček, což najdeme v některých rakouských a švýcarských střediscích.
Obecně jsme měli dojem, že Špindl "jde na ruku" spíš těm movitějším než rodinám s dětmi, jak o sobě skiareál tvrdí.
Horní část černé na Pláni zvaná Hřiště je skvělá i pro začátečníky.
Nástup na Hromovku
Lanovky a obsluha
V Kühtai najdeme celkem 9 lanovek a vleků, ve Špindlu udávají celkem 17 lanovek a vleků. Zatímco v Kühtai je vše propojené, ve Špindlu se propojení Hromovky a Medvědína teprve připravuje. Kapacitně vede Kühtai a my jsme tady během slunečného všedního dne zaznamenali nejdelší čekání ve frontě 5 minut (lanovka Dreiseehnbahn), ve Špindlu jsme čekali 12 minut ve frontě na Pláň.
Celkový komfort a technický stav lanovek je v obou střediscích na slušné úrovni, jen dvousedačka ve Svatém Petru je pro nástup malých dětí poměrně náročnější – tady mě nejprve pěkně vzala přes nohy a poté jsem vždy raději obsluze zahlásil, aby nám lano trochu zpomalili. Chování obsluhy se ale celkově v Česku oproti minulosti zlepšilo, přece jen ale není ještě personál tak "vycvičen" na pozornost vůči dětem jako v Rakousku.
Zajímavým postřehem je množství reklam nalepených na sloupech a sedačkách a víceméně každé volné ploše ve Špindlu – osobně reklamy v tomto prostředí vnímám jako zbytečné znečištění prostoru, stejně jako například billboardy podél dálnic.
U-rampa v Kühtai
Pohled na Kühtai
Lyžování
Konečně sedíme na sedačce, stoupáme k vrcholkům a těšíme se na první oblouky. Nedočkavcům, co milují ranní manšestr, nabízejí ve Špindlu za 790 korun navíc službu "Fresh track", kdy lyžujete od 7:30 do 9:00 a potom dostanete bohatou snídani.
Nešvarem, který jsme vypozorovali v některých našich střediscích, jsou uzávěry některých sjezdovek a lanovek. V den, kdy jsme lyžovali ve Špindlu, byla ráno uzavřená Hromovka (trénink) a červená 4a (tzv. Hřiště) nebyla vůbec upravena. Jinak je naše zkušenost pozitivní – v Rakousku i ve Špindlu byly ráno tratě upravené a přes nedostatek sněhu v českých horách bylo ve Špindlu vše vysněžené.
Vlastní kvalita lyžování závisí na mnoha faktorech, důležitá je zejména šíře a přehlednost svahu, kvalita sněhu, variabilita terénu a také množství lidí na sjezdovkách. Kühtai nabízí vysokohorské lyžování v bezlesé krajině – výhodou je kvalitní sníh a hodně prostoru na tratích. Špindl leží cca o 1 300 m níže a tomu odpovídá i horší kvalita sněhu zejména na jaře. Naproti tomu za horšího počasí se na některých sjezdovkách ve Špindlu můžete před větrem schovat do lesa.
Pokud jde o pocit bezpečí a množství lidí na sjezdovce, tak jednoznačně vede Kühtai, i když i zde jsme našli ucpaná místa plná začátečníků nebo lyžařských škol. Ve Špindlu v poslední době rozšířili Hromovku a červenou na Medvědině 12a, tedy i zde se věci posouvají k lepšímu.
Snowparky jsou trendem posledních let, v Kühtai najdeme skvělou U-rampu i skicrossovou trať (ta ale nebyla v době naší návštěvy upravená). Naše děti se víc vyřádily na malém snowparku pod horní stanicí Hromovky.
Bufet na Pláni
Slunečná terasa na jižních svazích v Kühtai
Restaurace
V Kühtai najdeme celkem tři horské restaurace vysoko nad údolím. Ostatní stravování je v hotelových restauracích a barech, z nichž většina je přímo na svahu. Oproti jiným rakouským střediskům zde nenajdeme velkou samoobslužnou restauraci. Nejoblíbenější restaurace Zum Kaiser Maximilian na jižním svahu byla v poledne beznadějně plná s pomalou obsluhou.
Špindlerův Mlýn nabízí vrcholové restaurace na Medvědině a Pláni. Obě jsou renovované, posledně jmenovaná prodělala zásadní rekonstrukci interiéru loni a nabízí opravdu luxusní prostředí i s krbem. Cenově se ale restaurace Na Pláni blíží rakouským cenám – polévka za 75 Kč a jídlo kolem 200 Kč už nám přijde opravdu dost. Hned vedle jsme našli obchod se sportovním vybavením, navzdory ceduli "open" ale byly dveře zavřené. Hlavní jídelna střediska leží ve Svatém Petru, nabízí samoobslužnou restauraci a posezení uvnitř i venku. Obsluha je tu rychlá, jen jsme měli problém najít jakýkoliv ukazatel k WC, dodnes nevíme, zda tu WC vlastně je.
Nový apres ski bar mají ve Špindlu na dolní stanici Hromovky. Dunění hudby proniká i ven, kde jsme si sedli a dali horkou čokoládu za 80 Kč. Jen jsme si museli sami uklidit od nádobí stolek, tím se tady obsluha příliš nezatěžuje.
Závěr
Podle plných svahů v obou střediscích si obě místa najdou své zákazníky. Kühtai nabízí kvalitní lyžování ve vysokých horách, pokud se chystáte na lyže na více dní, vyplatí se vydat sem, případně můžete návštěvu kombinovat s jiným okolním střediskem (Hochoetz, Solden, apod.). Je to i středisko vhodné na jarní nebo předsezonní lyžování. Celkem tu utratíte víc za jídlo i ubytování, pokud budete lyžovat s dětmi, budete potěšeni bezpečným lyžováním na přehledných tratích.
Špindlerův Mlýn je největší české středisko a díky dostupnosti je vhodné i pro víkendové nebo jednodenní lyžování. Kvůli nižší nadmořské výšce tu kolísá kvalita sněhu a na jaře si tu na jižních svazích moc nezalyžujete. Za vaše peníze tu dostanete o něco nižší kvalitu služeb než v Rakousku, na druhou stranu se všude domluvíte česky. Pokud netrváte na ubytování přímo v centru, najdete i docela přiměřené ceny noclehů. Na některé nešvary či zvláštnosti (uzávěra některých sjezdovek, kastování na parkovišti, předbíhací lístek nebo ve srovnání s Rakouskem menší pozornost obsluhy vůči dětem...) jsme upozornili v článku.
Z lyžování se stává čím dál tím víc společenská a rodinná záležitost. Klienti už nepočítají jen vertikální metry, ale důležité jsou i doprovodné služby, chování personálu a celkový dojem z návštěvy. Ve Špindlerově Mlýně je vidět snaha o vylepšování technického zázemí, ale v celkovém dojmu má naše největší středisko ještě rezervy.
