Zemřela Věra Chytilová, první dáma českého filmu

  • 149
Ve svém domě, obklopena rodinou, zemřela dnes dopoledne v deset hodin režisérka Věra Chytilová. Bylo jí 85 let. Zprávu potvrdila pro iDNES.cz její snacha Tereza Jiravová.

"Když jsem s ní mluvila naposledy, zdála se být chvílemi už na druhém břehu. Přestala vést svůj osud," vzpomněla na Chytilovou její dlouholetá přítelkyně, filmová publicistka Eva Zaoralová.

"Setkání s ní pro mě zůstalo nezaměnitelné, neopakovatelné a nezapomenutelné," vzpomíná herec Miroslav Donutil. "Byl jsem nesmírně šťastný, když mě oslovila poprvé s Dědictvím a pak ještě několikrát. Ale zcela osudově mi vstoupila do života, když o mně točila dokument. Kdykoli měl kdokoli sklon zveličovat, přivedla ho na pravou míru. A za to jsem jí vděčný."

Chytilová původně studovala architekturu, pracovala jako kreslička, laborantka nebo manekýnka. Před kamerou se objevila v malé roličce ve filmu Císařův pekař a Pekařův císař; za kamerou začínala na Barrandově jako klapka, odtud se vypracovala až na pomocnou režisérku.

Večer s Věrou Chytilovou

Česká televize režisérce Věře Chytilové výjimečně věnuje celý středeční večer na ČT1.

  • 20.00 - Faunovo velmi pozdní odpoledne (film z roku 1983)
  • 21.45 - Věra Chytilová (dokument z cyklu Zlatá šedesátá)
  • 22.45 - Kopytem sem, kopytem tam (film z roku 1988)

Následně vystudovala FAMU, absolvovala hraným středometrážním snímkem Strop. Debutovala dokumentem Pytel blech. Podílela se na povídkovém snímku Perličky na dně (povídka Automat Svět), dále natočila filmy O něčem jiném, Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme, Hra o jablko, Panelstory, Kalamita, Vlčí bouda, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Šašek a královna, Kopytem sem, kopytem tam, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Pasti, pasti, pastičky.

"Osobnost s takovou dávkou provokativnosti a nadčasovosti u nás dnes neexistuje," říká Fero Fenič, v jehož Febiu točila posledních dvacet let. "Třeba její Sedmikrásky pro mě nikdy nezestárly. Nevidím mezi námi žádnou novou Chytilovou, ale ani Chytila mezi muži, kteří by nás vedli a popichovali."

Vytvořila také dokumenty Čas je neúprosný, Praha - neklidné srdce Evropy nebo Vzlety a pády. Byla členkou Evropské filmové akademie a na FAMU vychovala několik generací filmařů.

Chytilová byla držitelkou řady cen, které od šedesátých let pobírala na festivalech od Benátek po Chicago. V roce 1992 získala francouzský Řád za umění a literaturu, o šest let později tuzemskou státní medaili Za zásluhy. V roce 2000 ji za celoživotní přínos ocenil Český lev, obdobnou cenu ve stejném roce dostala i na karlovarském filmovém festivalu.

V roce 2009 natočila Věra Chytilová znělku karlovarského filmového festivalu:

16. května 2011

, ,