Přitom zdaleka nejde o to, jak dodat gorilám potřebné živiny. Pro chovatele je to především další ze způsobů, jak zvířatům obohatit den o nové podněty, které je donutí nejen přemýšlet, ale také se aktivně zapojit do řešení úkolu.
Ten je jasný: zcela přirozeným cílem každé gorily je dostat ze šišky i ten poslední drobeček, který se tak sladce rozplyne na jazyku. Není divu, že při úterním, zatím posledním enrichmentu - jak chovatelé toto zpestření všedního dne zvířat žijících v lidské péči běžně nazývají - si Richard uzurpoval většinu naplněných šišek pro sebe.
Šišky jsou pro gorily radost |
"Jakmile jsme skupinu pustili do expozice, Richard na šišky doslova vletěl a nikoho k nim nepustil. Když se k nim chtěl přiblížit Kiburi, stačily tři výhružné kroky, aby ho Richard zastrašil. Teprve když se trochu naládoval, nechal si od Kiburiho jednu šišku ukrást," konstatuje Vít Lukáš, kurátor primátů pražské zoo.
Zajímavé jsou podle něj různé strategie, jakými se jednotlivé gorily snaží k obsahu šišek dostat: "Richard z nich sousta nejčastěji vyšťourává dlouhým nehtem na malíčku, Kiburi zase šišky nejprve olizuje a pak si k dobrotám pomůže klackem, který si zalomením dokáže přizpůsobit jak na délku, tak na tloušťku." Více o tom, jak si gorily vyrábějí nástroje čtěte zde.
Teprve když se naládoval Richard a trochu se zklidnil, dostala se k šiškám i Kijivu a malý Nuru, kterého ovšem o jeho úlovek bez skrupulí připravil Kiburi, jak ostatně dokládá fotogalerie. Ostatní samice to tentokrát raději ani nezkoušely, případně jen paběrkovaly na zbytcích.
"Někdy se takto použité šišky dají recyklovat, tedy použít znovu, jindy je gorily dokážou rozebrat doslova na kousíčky," popisuje Lukáš. Kvůli tomu jsou zdroje velkých pevných borovicových šišek přímo v zoo téměř vyčerpané.
