Škola samby v Riu: na největší karneval světa nacvičují dívky i babičky

Do čtvrti Madureira v Riu de Janeiro nikdo turisty nevozí. Je na odvrácené straně města, v Severní zóně. Tady má základnu škola samby Portela, která bude v následujících dnech vedle jiných zářit na známém sambodromu. Portela má rekordních 21 titulů šampionky karnevalu. Ale na ten nový čeká už 30 let.

Je deset večer. V ulici, kde sídlí Portela, panuje čilý ruch. Dovnitř se prochází turnikety, následuje zběžná bezpečnostní kontrola. Nestačíte se ani rozhlédnout a už vás vcucne záplava lidí.

Na první pohled je spojuje barva oblečení: bílá a modrá. Vypadají jako fanoušci fotbalového klubu. Jako by byli členy velké rodiny. Začínají se pohupovat v rytmu samby, který se line od bubnů někde vzadu. Do karnevalu právě zbýval měsíc a maximálně tři tréninkové večery.

Vše má své místo

Jako cizinec, tedy gringo, se v tom mumraji nemám šanci vyznat. Ale takový nácvik na karnevalové defilé přece musí mít nějaký řád, říkám si. A také má, potvrzuje můj průvodce. Valter Costa pracuje ve vedení školy už několik let. Tvář má čokoládově lesklou. Z očí srší jiskry. Je plný energie.

Bere mě do druhého patra ochozu, který areál obepíná. Portela tu má kanceláře. Prezident, vedení, umělečtí šéfové, účtárna, je to jako nějaká firma. "Tady se posilňují, hlavně členové bicí sekce, ti potřebují hodně energie," říká Valter, když procházíme zase zpátky dole okolo dvou řad zděných stánků s jídlem a pitím.

Nejdůležitější je však seřadiště se dvěma patry balkónů a lóží s kovovým zábradlím, betonovou plochou uprostřed a pódiem. Tady se trénuje pochod na sambodromu.

Samba, to je divoký rytmus, tanec plný emocí.

Jako spartakiáda

Na pódium schází muž, kterému všichni říkají "hrdlo", on je totiž tím, který svolává všechny k nácviku a volá, co je třeba. Je zkrátka hlasem školy. "Už nám schází doladit jen drobnosti," říká a chystá se všechny překřičet. Bicí sekce začíná udávat tón. Velké bubny s palicemi, malé bubínky, rozeznívané pružnými proutky, chřestidla a pro sambu typické zvonce. Zpěváci se chopí mikrofonů, muzikanti nástrojů. Nácvik může začít.

Na betonové ploše postupně defilují jednotlivá křídla, tady ještě bez kostýmů a alegorických vozů.

Zvony jsou součástí bicí sekce, která čítá často až 300 členů a umí to pěkně rozjet.

Škola samby Portela

• Založena 1926 ve čtvrti Oswaldo Cruz
• Jedna ze tří zakládajících škol karnevalu v Riu de Janeiro
• Jako první použila při defilé alegorický vůz a zavedla tzv. samba-enredo, monotematickou hudbu a text pro vystoupení
• Drží 21 titulů šampionky karnevalu, v historii vyhrála dokonce sedmkrát v řadě
• Naposledy vyhrála nejvyšší karnevalovou soutěž v roce 1984
• Příští rok oslaví na sambodromu 450. výročí založení Ria de Janeiro

Nastupují jednotlivé sekce tak, jak půjdou po sambodromu v onen velký den vystoupení. První jde vždy takzvaná přední komise a za ní nastupují další skupiny, takzvaná křídla. Chvílemi to vypadá jako na spartakiádě: dorostenky, mladší ženy, starší muži a další. Každá skupina má nějakou choreografii a také vedoucí, kteří dohlížejí, aby to nikdo nepletl a aby všechny skupiny byly sladěné dohromady. I to pak porota na sambodromu hodnotí. Kromě toho námět, hudbu a text, na který se zpívá, bicí sekci, a další kritéria, jako soudržnost nebo třeba souzvuk a soulad celého defilé.

V něm nechybí třeba skupina staré gardy, tedy těch, kteří se o rozvoj školy samby nejvíc zasloužili. A nebo křídlo babiček, zvaných Bahíanky jako symbol dam, které kdysi uchránily sambu před zapomněním. A následují další a další, včetně postižených, kteří tančí sambu třeba na vozíčku. Celá škola samby má na vystoupení na sambodromu nanejvýš hodinu a 12 minut. Vše je potřeba přesně naplánovat a vyzkoušet. Jinak přijdou trestné body.

Křídlo dorostenek má vlastní choreografii. V kostýmech to ale bude ještě lepší.

Setkání ve škole samby jsou plná vzpomínek.

Sambodrom dělá z přátel soky

Karneval

Reportáž z Ria a školy samby Portela si poslechněte v Zápisníku zahraničních zpravodajů v neděli v 9:05 na ČRo-Radiožurnálu.

Tréninkový večer asi po dvou hodinách ohlušující směsi zpěvu, hudebních nástrojů a pomalu končí. I neutišitelná bicí sekce nakonec ze seřadiště odchází a její rachot pomalu utichá. Ještě před karnevalem stihne škola Portela i setkání se třemi konkurenčními školami. Zvěsti o tom, jak vysílají školy špiony, tady vyvracejí.

"Myšlenka, na které vznikly olympijské hry, je to, co dnes představuje samba v Riu de Janeiro. Spojení lidí. Teď například se setkáme tři školy samby. Bojujeme mezi sebou pouze na sambodromu, říká přesvědčivě Valter, když se základna školy pomalu vylidnila. Ale v tom, kdo vyhraje, má jasno. Určitě Portela. Zaslouží si to. A s novým vedením to po třiceti letech prý určitě dokáže.

Z některé z těchto krásek možná roste budoucí královna karnevalu.

Tito vozíčkáři dokazují, že tancem se může vyjádřit každý.

Valter to tak nějak cítí v kostech. "Podívej, už z toho mám zase husí kůži." Společně s jednou ze zasloužilých tanečnic, která nácvik sledovala, mi zpívají hymnu školy, vzpomínají, a povídají. A dojímají se. Až projelo zvláštní mravenčení tělem i mně. Právě jsem se stal fanouškem modrobílé školy samby s názvem Portela.

Karneval v Riu de Janeiro

• V Guinessově knize je zapsán jako největší karneval na světě.
• Pochody takzvaných karnevalových bloků na ulici přilákají 2 miliony účastníků denně.
• Na sambodromu soutěží školy samby celkem po 4 noci: od pátečního večera do úterního rána
• Sambodrom byl otevřen v roce 1984, dnes pojme 72 500 diváků.
• Při Letních olympijských hrách v roce 2016 bude na sambodromu cíl maratonu a soutěž v lukostřelbě.