Španělský režisér Jaume Collet-Serra a irský herec Liam Neeson, oba ve službách Hollywoodu, spolu natočili už berlínský thriller Neznámý. Jejich novinka jménem Non-Stop, která souběžně startuje ve dvacítce zemí včetně Česka, postoupila ve stejném žánru o pár stupínků výš. Přitom na akční honičky nesází; ani nemůže.
Stačí jí půdorys klasické detektivky, uzavřený prostor plus omezený čas. Odehrává se totiž v letadle, v noci nad Atlantikem, kdy strážce letu, takzvaný vzdušný šerif, dostane první vyděračskou esemesku s varováním: Jinak každých dvacet minut někdo z pasažérů zemře. A brzy se hrozba naplní.
Stará vesta? Jistě, film však nic převratného nesleduje a neslibuje. Využívá jednoduchý, ale účinný model naprosté izolace bez úniku, kde každý podezírá každého, tichá nejistota přerůstá v davovou paniku a z nejvypjatějších vteřin občas vysvobodí šibeniční vtip – jako příslib letenek na rok zdarma.
Arab, nebo školačka?
Onen "hláškovací" motiv se vděčně snoubí s postavou leteckého maršála, který v tatíkovsky povadlém podání Liama Neesona vytváří příjemný protipól obvyklým stoprocentním supermanům. Než se letadlo odlepí od země, křečovitě svírá opěradlo; startů se pořád bojí - ale jinak ničeho, pochopitelně. Naopak cestující se začnou bát jeho, když je podrobuje vyhroceným osobním prohlídkám, odhalujícím drobná intimní tajemství, když tu a tam na falešné stopě někoho vláčí za límec, s pistolí v ruce stroze velí - ruce nahoru na šedesát vteřin - a zároveň se díky rafinované zákulisní hře stává sám hlavním podezřelým.
Režisér ovládá na jedničku základ thrilleru, tedy stupňování neviditelné nervní nálady. Už v úvodu, ještě na letišti, člověk podvědomě tipuje, odkud může přijít úder - od malé školačky, arabského lékaře či snad od hrdinky Julianne Moore, kterou náhodně(?) posadí právě vedle Neesona. Posléze se adrenalin hromadí prostřednictvím kamer, mobilů, tabletů, displejů všeho druhu - a následují veškeré rekvizity vzdušných katastrof, turbulence, mrtvý pilot, bomba na palubě, stíhačky hrozící sestřelením, krkolomné přistávání.
Po pravdě hrozeb je až příliš, další klišé se přidají v hrdinově smutku z dávné tragédie, v kostrbaté motivaci terorismu i kýčovitém dovětku. Nicméně jako žánrová podívaná patří Non-Stop k nadprůměru - jen v letadle by si člověk jeho promítání nevychutnal.
