Hry v Soči ukázaly podle Kejvala nový trend - ústup ze slávy v některých tradičních disciplínách a naopak prosazování se v těch nových, progresivních. "A to se nám z větší části podařilo zachytit, což je dobrá zpráva," říkal šéf českých olympioniků.
Co vám udělalo největší radost? Biatlon?
Vzhledem k tomu, že v české olympijské biatlonové historii jsme nikdy neměli jedinou medaili, jde o velký úspěch.
Počítal jste, že cenných kovů bude až tolik?
To určitě ne. Doufali jsme, že Ondřej Moravec nebo Gabriela Soukalová by mohli na stupně zaútočit, protože prožívají výbornou sezonu, ale jde o tak obtížnou disciplínu, kde můžete poslední střelou spadnout z první pozice na desátou. Biatlonisté obrovsky překvapili a strašně potěšili.
Český sport prožívá zlatá léta, že? Nejdřív rekord ve Vancouveru, teď osm medailí.
Z toho mě mrazí v zádech, protože jsme ze zimních her pravidelně odváželi jednu dvě medaile a najednou se počet zásadně zvedá. Je ale potřeba připomenout, že se zvětšil počet disciplín a tím i množství rozdělovaných sad medailí.
České medaile v Soči |
Přitom úspěchy nestojí na propracovaném systému, ale na malých týmech, snowboardistech, rychlobruslařích.
Je to tak a není to úplně zdravé. Byl bych nerad, abychom se opájeli tím, že máme za sebou historicky nejúspěšnější zimní hry. Vyjma biatlonu, kde se zdá práce opravdu dobrá a mladí získávají medaile i v juniorských závodech a šampionátech, tak je to hodně postavené na malých projektech a do velké míry na náhodě.
Třeba proto, že Martina Sáblíková pořád nemá kde trénovat?
Není to o halách za miliardy, otevřený okruh stojí šedesát milionů, stejně jako hokejové hřiště. Nemáme na to, abychom měli v každém vesnici okruh, ale máme na to, abychom postavili jeden. Nad tím se chceme zamyslet, vytvořit sportovcům podmínky. Zatím bych situaci nazval jako medaile navzdory.
Jak medaile zúročit?
Nejde o to dostat víc peněz, ale hospodárně a líp je využívat. Musíme si holt uvědomit, že jestli máme ročně 600 milionů na investice, tak nemůžou jít na 600 nejrůznějších projektů po celé republice, ale musí jít na projekty, které budou dávat smysl.
Třeba na snowboardkrosový areál?
Postavit jednu trať v Čechách, třeba v Harrachově, to nestojí skoro vůbec žádné peníze. Stála by tam celoročně, fungovala by nejenom pro vrcholové reprezentanty, ale i pro mladé naděje, kteří si chtějí sport vyzkoušet. Abychom tady to sportoviště měli, aby se nemuselo jezdit za drahé peníze do Rakouska, do Francie, do Švýcarska a tam se doprošovat, aby je na dráhu pustili. Je třeba větší pochopení od funkcionářů a nezůstávat na principech: To se tady nikdy nedělalo. No bodejť by se to dělalo, když to nebyla olympijská disciplína. Teď je a my se tomu musíme přizpůsobit.
Jsou výsledky ze Soči příležitostí ke sportovnímu lobbingu?
Já bych nechtěl zbytečně tahat další peníze na vrcholový sport, nás trápí ten obecný sport. Pořád míň a míň dětí sportuje, strašně těžko se vybírají talenti. Je pětkrát víc obézních dětí, děti věnují jen čtvrtinový čas sportu, než mu věnovali v minulosti. To považujeme za strašně alarmující.
A co s tím?
Chceme přesvědčit politiky, že sport není zájmová činnost, že sport je integrální součást společnosti a zdravého životního stylu. Kvalita života, kterou prožíváme, kterou prožívají občané, voliči politiků, že to je největší hodnota, kterou máme. Žádný počítač ji nikdy nemůže nahradit. A tam potřebujeme velké peníze.
Soukalová nad medailí: Jako bych se dotkla slunce
31. března 2013 |
