Slova do čeho kopli nejsou tak úplně přesná. První dva góly totiž dala Dukla přesnými hlavičkami. Nejprve se trefil právě Mareš, k němu se připojil Pospěch a teprve potom se trefil nohou Hlinka. Dukla ve 39. minutě vedla 3:0!
Mareš je rodákem právě z Teplic, odchovancem tohoto severočeského klubu a v něm také prvoligovou kariéru v únoru před devíti lety odstartoval. Poté krátce hostoval v Ústí nad Labem a ve Slovácku, ale od léta 2007 už zase hrál za Teplice.
Měl jste v zápase proti svému mateřskému klubu speciální motivaci?
Tuhle otázku mi dává každý, jenže já poslední zápas za Teplice hrál skoro před třemi lety. Od té doby jsem byl ve Spartě a pak v Boleslavi. Takže teď proti Teplicím to pro mě byl běžný zápas. V rodných Teplicích sice mám rodinu a kamarády, ale prestižně to neberu. Není to tak, že bych vyhrál nad Teplicemi, tenhle zápas vyhrála Dukla. Jak říkám, od té doby, co jsem patřil do teplické sestavy, uteklo moc a moc času.
Ale jednoznačné vítězství, gól a asistence vás jistě hodně těší.
Pochopitelně. Teplice jsou silný soupeř, určitě to na jaře ještě potvrdí. Chtěli jsme tuhle důležitou jarní premiéru vyhrát, říkali jsme si, že nám nesmí utéct začátek. A povedlo se, trefil jsem se už v 8. minutě, za chvíli přidal gól Zbyněk Pospěch a když pár minut před přestávkou přidal třetí branku Marek Hlinka, bylo vymalováno a my mohli po přestávce přece jen zvolnit.
Co vám říká současné třetí místo Dukly v tabulce?
Ona je to pohárová příčka, že? Ale nesmíme tomu podlehnout, před námi je ještě třináct zápasů, máme doma například Plzeň a Spartu. Takže se na nic neupínáme a jak se říká, jdeme od zápasu k zápasu.
Bude vás tak rychlá uklidňující trefa proti Teplicím něco stát?
Už jsem slyšel, že budu klukům dávat kuřecí saláty. Nejspíš se drží nějaká dieta.
Jakub Mareš
Dal jste branku poprvé od 13. kola, když jste 2. listopadu rozhodl o výhře Dukly 1:0 na Slovácku. Moc gólů tedy nedáváte.
To máte pravdu. Doufám, že tenhle jarní počinek mi pomůže mou brankovou bilanci vylepšit. Když si proberu ten loňský podzim, šancí jsme měl dost a dost. A proti Teplicím jsem klidně mohl přidat další gól po přestávce, když jsme se se Zbyňkem Pospěchem dostali do brejku. On mi ideálně přihrál, jenže já v té šanci netrefil branku.
Vaši tvář a také Pospěchovu zdobí plnovousy. Jde snad o nějakou sázku?
Kdepak, s fotbalem to vůbec nesouvisí. Začal jsem s tím já, protože se mi to prostě líbilo a líbí. Zbyněk se pak přidal, nejspíš proto, že chce být hezký jako já. Nevím jak on, ale já s tím bíbrem každopádně pokračuju.
