Do projektu šli společně. "Mám rád lidi, co něco umějí. A on je podle mě nejlepší český sushimaster. Vždycky jsem říkal, Máro, něco spolu uděláme. Moc mě nebaví, že se japonská kuchyně všude objevuje v divných modifikacích. Takže jsme se domluvili na takové té echt kuchyni," popisuje Pohlreich proces zrození nové restaurace.
"To, co mě na japonské kuchyni baví, je čistota, jednoduchost, kde z toho čiší kvalita surovin. A Marek má tu strašnou výhodu, že na rozdíl od patlalů, kteří umějí udělat rolku, což umí ve finále udělat i senátor, on připravuje sushi podle chuti, což není až tak obvyklé. Většina lidí se to naučí mechanicky jako cvičená opice, kdežto Markovo sushi má myšlenku," pěje chválu na duši jejich společné restaurace.
Marek Hora ale upozorňuje, že japonská kuchyně zdaleka není jen o sushi, jak se spousta lidí domnívá. Připravuje například i maso přeštických prasátek a jeho vařený bůček je naprosto úchvatný. Podobně jako pečená kachna na pomerančích s jemnou, skvěle vyladěnou omáčkou.
Pohlreich při výčtu lahůdek tvrdí, že lidí, kteří umějí dělat pro oko a na efekt, je hromada, ale lidí, kteří do toho umějí myšlenkově proniknout, je jen pár.
Marek Hora prožil nějaký čas v Japonsku, takže to má z první ruky v originálním podání i ve vztahu k japonské kultuře. "Já nemůžu tvrdit, že jsem tam pracoval, za práci se berou peníze," usmívá se. "Já jsem se tam učil. A japonská kuchyně mě před těmi devatenácti roky velice chytla," tvrdí.
Že má pro japonskou kuchyni cit, dokládá i jeho úspěch v mezinárodní soutěži o nejlepší sushi, které se v Japonsku zúčastnil. "Měli jsme vytvořit vlastní kombinaci s využitím produktu typického pro svoji zemi. Jenže zkombinujte sushi a pivo," usmívá se. Pak ho ale napadlo namarinovat rybí maso v černém pivu. "V kombinaci s křenem to porotu uchvátilo natolik, že jsem skončil druhý," ukazuje na vystavené ocenění v podobě poháru. Za svou knihu Sushi – doma krok za krokem vydanou Romanem Vaňkem a jeho Pražským kulinářským institutem se v mezinárodní soutěži Gourmand World Cookbook Awards 2013 v Paříži umístil v první desítce.
Yamato"Yamato je prapůvodní název pro Japonsko a splňuje i podmínku, že v japonštině musí všechna důležitá slova obsahovat písmena A a O. Až dodatečně jsme se dozvěděli, že se stejně jmenovala také japonská válečná loď potopená Američany. Zatím nám to ale nikdo nevyčetl," vysvětluje Pohlreich prapůvod názvu nového podniku. |
Idea restaurace Yamato je podle Zdeňka Pohlreicha jednoduchá: "Vzácně nadaní lidé, jako je Hora, mají dostat víc prostoru, aby mohli vést restauraci podle svého názoru a nemuseli se podřizovat někomu, kdo oboru nerozumí."
V místech nové restaurace byl kdysi také nějaký sushi koutek. "Jmenovalo se to Kabuki, jako divadlo, a byla tady hromada masek jako výzdoba. My jsme se spíš snažili najít nějakou autenticitu, vycházeli jsme z toho, jak vypadají restaurace v Japonsku. A čím lepší a dražší, tím je interiér jednodušší. Sem tam jenom pár kousků něčeho – takhle to má vypadat," říká Pohlreich s tím, že přebytek dekorací navíc hosty rozptyluje od prvotřídního jídla.
"Je nesmysl, že je třeba interiér restaurace jakkoliv zateplovat, nejlépe přidat alespoň akvárium. U nás chceme, aby lidi nic nerušilo od jídla," dodal ještě Pohlreich. Což se architektovi Josefu Němečkovi, který je autorem podoby interiéru restaurace, zadařilo. Hned od vstupu na vás dýchne čistota interiéru: bílé stěny, jednoduché osvětlení i prostírání a čistý až strohý design vybavení. Tady se prostě můžete bez obav soustředit na obsah talířů.
Je otázkou, jak se nové restauraci na Vinohradech povede. Zda se najde dost těch, kteří ocení velkorysou Pohlreichovu politiku: nabídnout v příjemném prostředí prvotřídní pokrm, připravený z těch nejlepších surovin, za kvalitě odpovídající cenu. Například za tříchodové polední menu tu utratíte mezi 200 a 300 korunami.
