Hodinu před začátkem slavnostního zahájení her dorazila s českou výpravou na ceremoniální stadion. S krajany ale vstoupila na plochu až ke konci "startovního pole", ruská abeceda zařadila Čechy na 81. místo mezi 88 zúčastněnými zeměmi.
Čas do slavnostního defilé si sportovci krátili seznamováním se zahraničními kolegy. Nuda nehrozila. "Dost jsme se u čekání nasmáli," přiznala 28letá Strachová.
Nácvik pochodu s vlajkou neabsolvovala. "Nebyl téměř žádný čas, protože nám vlajky předali až těsně před samotným nástupem na stadion. I tak doufám, že krásně vlála."
Možná ne tak vysoko jako ta slovenská, kterou nesl statný hokejista Zdeno Chára. Ani s ní bývalá česká mistryně světa netřepala jako jamajský bobista Marvin Dixon. Jen lehce mávala jako třeba skokan na lyžích Simon Ammann. Čtyřnásobný olympijský vítěz si roli vlajkonoše švýcarské výpravy nenechal ujít ani navzdory tomu, že ho už v sobotu čeká kvalifikace závodu na středním můstku.
Emoce Strachové zrcadlil úsměv v její tváři.
To třeba její kolega ze svahů Antonio Pardo předvedl dokonce rozjuchanou taneční kreaci. Lyžař z Venezuely má totiž za sebou emotivní životní příběh: v osmi letech mu lékaři našli nádor na mozku a rodičům řekli: Má před sebou poslední tři měsíce. A on bude v Soči ve 42 letech poprvé závodit pod pěti kruhy...
Česká slalomářka by jeho pocitům mohla rozumět. Předloni ji nádor na mozku také na nějakou dobu "vyřadil z provozu"... Návrat na svahy však zvládá s grácií a po bronzu z Vancouveru 2010 přidala na zahájení her v Soči do sbírky olympijských úspěchů přidala další, mimořádně cenný.
Hned po zahajovacím ceremoniálu rozzářil nebe nad Soči ohňostroj:
