Mistrovství republiky v historickém lyžování začalo v areálu Chata Juráška už dopoledním dvoukolovým slalomem.
A bylo se na co dívat. Prochladlí diváci se také hodně na těšili na odpolední premiéru takzvaného jasancrossu, kdy do závodu s překážkami i skokem vyrazili hned čtyři jezdci najednou.
Nechyběly krkolomné pády, ale i vytříbený styl. Vždyť historie lyžování má u nás bohatou tradici, která sahá až do konce 19. století.
Tehdy však sportovci neznali žádné neprodyšné bundy nebo jízdu po vykrojených lyžích a kdyby jim někdo řekl, že o sto let později bude stát vybavení na tento pozoruhodný způsob dopravy několik desítek tisíc, asi by se jen pousmáli.
Naši předci si říkali lyžníci a jezdili po dřevěných ski. Nadšenců, kteří si dobu rádi připomínají, se v Olešnici sešlo v sobotu přes stovku. Lepší den si pořadatelé vybrat snad ani nemohli, po několikatýdenní oblevě svítilo celý den slunce a teplota spadla odpoledne až k 15 stupňům pod nulou.
Takové podmínky jsou pro "zdolávače" svahu na dřevěných prknech ideální výzvou.
"Co mě na tom nejvíc baví? Asi to, že když si nasadíte klasické 'jasanky', i z malého kopečku se najednou stane složitý problém. Je to něco zcela jiného, než jezdit s moderním vybavením," popisuje spolupořadatel závodu a zároveň bronzový medailista z nedávného mistrovství světa v historickém lyžování Zdeněk Fryml. On sám dokonce klasické dřevěné lyže pro kamarády vyrábí.
"Byla to důstojnější doba," míní účastník závodu
Závodit přijel taky devětapadesátiletý Josef Růžička ze Žacléře. "Když si staří chlapi hrají, tak nezlobí," směje se po závodě v restauraci u piva.
"Na jasankách jsem vlastně začínal, dnes to ale bylo zledovatělé, takže rozdíl oproti současnému lyžování byl velký. Jednou jsem se i položil a bylo to tvrdé, ale člověk musí být houževnatý," líčí.
Závody na "jasankách" berou příchozí jako skvělou příležitost dobře se pobavit a odpočinout si.
"Ta doba se mi líbí, byla taková klidnější a důstojnější. Nejhůře se k tomu shání dobové oblečení, protože staré lyže nakonec vždycky někde na půdě najdete. Já mám třeba na sobě půjčený vlněný svetr z Peru a důležitá je také dobrá zahřívací tekutina," usmívá se Jan Broum z Jaroměře.
"To já mám sebou i tradiční svačinový chlebník, který už dnes jen tak neseženete. Vozili jsme ho ještě na školní výlety. Mám také ruksak, náhradní řemínky, ponožky a svačinu," chlubí se lyžník Růžička.
