Ale bylo by chybou nechat se odradit. Snímek, který měl včera tuzemskou premiéru, totiž místo očekávaného cituplného vydírání nabízí překvapivou dávku chytrého humoru. A k tomu herecký výkon, který stačí i na Leonarda DiCapria v roli nespoutaného Vlka z Wall Street. V boji o Zlatý glóbus uspěli oba, Matthew McConaughey z Klubu poslední naděje v kategorii dramat a DiCaprio za komedie, ale Oscary už je postaví proti sobě v jediném společném poli. A bude to souboj zralý na remízu.
Nejen proto, že McConaughey kvůli postavě neotesaného Texasana shodil dvacet kilo a z obvyklého urostlého hezouna se proměnil v trosku z periferie. Dokázal víc: totiž vykreslit člověka v podstatě odpudivého, víc burana než Einsteina, způsobem, jenž mu získává divácké sympatie. Nikoli soucit, protože o něj muž nestojí.
Jeho svět tvoří rodeo, černé sázky, špinavý karavan a svolné dámičky, jichž si dopřává ve velkém, stejně jako pití a tabáku. Je hrdý na svou příslušnost k "posledním pravým chlapům", kteří si nepřipouštějí sebemenší změkčilost, počínaje hygienou a konče vysmívanými homosexuály. Ani ruku by jim nepodal. Přesto se jednoho dne dozví, že má virus HIV a posledních třicet dní života. "Mě nedostanou," chvástá se kovboj, uspořádá večírek, pošklebuje se doktorům, ale pod povrchem už to v něm hlodá. Shání lék načerno, jako domnělý gay ztratí kamarády a diletantská samoléčba s náhlou osamělostí tvoří opravdu silný koktejl.
Nicméně koktejl stále vtipný, řízný a uvolněný i při setkání s transvestitou, kterého se obhroublý vyděděnec dětinsky štítí; jeho představitel Jared Leto má za vedlejší roli též Zlatý glóbus i oscarovou nominaci. Hlavně však Klub poslední naděje dokáže díky herci prodat i okamžiky, kdy se odvolává na skutečné pozadí příběhu či zabíhá do lékařské etiky se sklonem k zjednodušeným tezím. Aneb proč se vleče výzkum, jak nespravedlivá je náhodná loterie, komu dát preparát a komu jen placebo či proč pacienti nesmějí brát léky ještě neschválené; o chápavé fešné lékařce nemluvě.
Jinde by nastoupilo kazatelství, ale z úst vzteklého, omezeného, leč nezdolného McConaugheyho antihrdiny skoro nehrozí. Ani když se vydá za pokoutní medicínou do Mexika a v absurdním převleku se mění v pašeráka. Vlastně dělá totéž, co celý život: švindluje. Ale tentokrát nejen pro sebe.
Nenucená, nenásilná, plebejsky zemitá pocta vzpouře zvolila dvě pojistky: komediální odstup namísto melodramatu a hercovu touhu ukázat, že není jen pohledný panáček.
24. ledna 2014 |
