Onoda byl zřejmě neznámějším případem "zapomenutého" vojáka. Příslušníků japonské armády, kteří se dlouhá léta skrývali ztraceni v džungli, kam k nim informace o konci války nedoputovaly, ale bylo více.
Sám Onoda se ukrýval na filipínském ostrově Lubang a domníval se, že konflikt je stále v plném proudu. Dokonce se se svými dvěma vojáky pouštěl do různých akcí proti vesničanům, které pokládal za agenty.
Voják, který nikomu nevěřilJak bylo těžké Onodu přesvědčit, že válka skončila už před 30 lety, jak dopadli jeho dva podřízení vojáci a co vlastně v džungli dělal čtěte zde.  |
O konci války ho nepřesvědčil ani leták o kapitulaci podepsaný nejslavnějším japonským generálem Jamašitou, ani bratr, který na něj volal megafonem, ani denní tisk, ani poslech rádia. Vše pokládal za provokaci Američanů.
K tomu, aby se vzdal, ho až v roce 1974 přesvědčil mladý japonský cestovatel, který s ním strávil dva dny, a když viděl, že mu Onoda pořád nevěří, že válka dávno skončila, položil mu jednoduchou otázku. Co by vás přesvědčilo a co by se muselo stát, abyste toho nechal?
Onoda řekl, že by musel osobně přijít jeho velitel major Taniguči, aby mu vydal rozkaz skončit akci. Někdejší major se ovšem dávno živil jako knihkupec. Přesto si navlékl dobovou uniformu, přijel na ostrov a Onodovi dal svůj poslední rozkaz. Onoda v pomačkané uniformě pak předal generálovi filipínského letectva svůj meč.
Po návratu do Japonska byl Onoda oslavován jako hrdina. Živil se mimo jiné jako organizátor kurzů přežití v divočině a koupil si ranč v Brazílii. Dlouhá léta strávená v osamění na Filipínách nepovažoval za ztracený čas. "Kdybych to nezažil, nebyl by dnes můj život takový, jaký je," řekl v roce 1995 v rozhovoru pro agenturu AP.
Na ostrov Lubang se několikrát vrátil a místním štědře rozdával peníze, jednou dal například deset tisíc dolarů na školu.
