Vlk z Wall Street |
Martinu Scorsesemu bude letos dvaasedmdesát. Leonardu DiCapriovi čtyřicet. Ale do Vlka z Wall Street vložili tolik nakažlivé energie, jako by právě dostali za vysvědčení první kameru a rozhodli se, že přepíšou dějiny kinematografie.
Obchodník s nadějí
Ano, za Vlkem z Wall Street stojí stejnojmenná kniha někdejšího makléře Jordana Belforta, jenž v ní popisuje vlastní raketový vzestup k pohádkovému bohatství i následný pád až za mříže. Nicméně film, který zítra vejde do českých kin, se nemusí skutečným pozadím ohánět.
Barvitý život ještě nezaručuje stejně barvitý filmový zážitek a Vlk z Wall Street to ví. I kdyby žádný Belfort dosud neexistoval (třebaže opravdu žije, pracuje a splácí dluhy), Scorsese s DiCapriem ho stvořili jako živoucí postavu typu Velkého Gatsbyho. Podobně oslnivou, jen propadlou v jiné době jiné posedlosti: filmový Belfort je pouťový šaman obchodů s nadějí.
A účinkuje to, přestože běžný divák akciovému trhu nerozumí. Účinkuje profesní zápal, nasazení i arogance. "Kašli na klienty, nos prachy domů," zasvěcuje nováčka v nepopsatelné etudě jiný herecký král roku Matthew McConaughey.
Píše se rok 1987, burza zažije černé pondělí a z Wall Street, kde sotva začal, putuje hrdina do pokoutní firmičky na periferii, kde položí základy vlastní společnosti. Dravě plebejské, počínaje najatými "týpky" a konče stylem vnitropodnikových zábav včetně drog, sexu a závodů v hodu liliputánů na terč.
Ryzí filmařská smršť se zpravidla připisuje právě výstředním radovánkám, kde prostituci vykazují v účtech jako propagaci a které by jiný filmař opatrně zabalil do morality o příliš rychlém zbohatnutí příliš mladých nevzdělanců.
Přitom právě epizodická spirála orgií film až zbytečně zahlcuje, jakkoli pro ně režisér najde pokaždé jiný přístup; je slastné sledovat, že ještě někdo při natáčení přemýšlí. Nicméně pravý ohňostroj se váže k vypravěčství založenému na hrdinovi, dokonale vyzrálém herci, jehož klukovská dychtivost pořád vyzařuje kouzlo jako hrom.
Když lotr baví
Ani průvodní komentář tentokrát nevadí, protože nekopíruje obraz, DiCaprio jím děj neustále shazuje, glosuje či pointuje. A jestliže z plátna sálá zběsilost, vesměs ji přebíjí přirozená radost. Na rozdíl od Letce, jejž natočil stejný tandem, se totiž Vlk z Wall Street jen neveze na horské dráze sebezničujících požitků; je lotr, ale úžasně ho to baví.
Ač příliš košatí jako každý velký román o americkém snu, neztrácí film spád v čistě komediálních výjevech ani drsných rodinných scénách s dětmi.
Hlavně se však drží nejednoznačného portrétu muže, jenž mohl být Hitlerem, koučem národního týmu i vůdcem sekty, člověka, který svým krásným lžím natolik sám věří, že strhne zaměstnance, zákazníky i diváky. Tvůrci ho nehájí - ale když DiCaprio zvedne ruku, celé kino by šlo za ním.
29. prosince 2013 |