Na přemíru sexu či masturbace se neumírá a běžně se také dokážeme ovládat.

Na přemíru sexu či masturbace se neumírá a běžně se také dokážeme ovládat. | foto: Profimedia.cz

Nymfomanky neexistují. Hypersexuálka může skončit v invalidním důchodu

  • 89
Nymfomanie neexistuje, tvrdí odborníci. "Jsou to spolu s erotomanií zastaralé, nepoužívané pojmy," upozorňuje sexuolog Petr Weiss. Čeští lékaři a psychologové pracují pouze s termínem hypersexualita a není to nemoc, nýbrž sexuální porucha.

"Ale i to je vlastně divné označení, protože nikdo ještě neurčil, co je v souvislosti s nadměrným sexuálním puzením už příliš," vysvětluje Petr Weiss a dodává, že on sám vnímá takové chování jako poruchu v situaci, kdy sexuální potřeba narušuje normální sociální život ženy či muže. "Potřeba vybití touhy je tak vysoká, že dotyčného či dotyčnou permanentně nutí k masturbaci a znemožňuje vykonávat práci," tvrdí sexuolog. Pocity se podle něj dají přirovnat k neustále hladovému, kterého jídlo uspokojí jen dočasně.

Nejde o život, příčiny jsou různé

Sebevětší potřeba sexuálního vybití ještě nemusí být na obtíž. Na přemíru sexu či masturbace se neumírá a běžně se také dokážeme ovládat. Problém ovšem nastává, pokud se puzení vymkne naší kontrole a jsme kvůli němu nešťastni nejen my, ale i lidé kolem nás. Spoléhat se nedá ani na nějaká zázračná přírodní antiafrodisiaka. Žádná bohužel neexistují.

Také sexkoučka Julia Gaia Poupětová je k diagnózám skeptická. Připouští sice, že existuje několik vědecky popsaných případů nadměrné sexuality, například po určitých chirurgických zásazích v mozku, či v případě bipolárních poruch, ale ji v prvé řadě zajímá, zda klientku její činnost nějak v životě omezuje.

"Pokud za mnou přijde žena a tvrdí, že je 'nymfomanka', ptala bych se: Jak vás tato skutečnost ve vašem životě omezuje? V čem vám brání prožívat spokojený sexuální život? Je mnoho případů, kdy lidem subjektivní vnímání vlastní sexuality, někdy i na základě celkem obskurní diagnózy, nedovoluje prožívat svou vlastní sexualitu. Tam bych se pokoušela pomoci především jako kouč," popisuje sexkoučka svůj přístup.

Celebrity nejsou závislé, ale spíš nestřídmé

Vědci ve světě nejsou v pojetí a hodnocení hypersexuality zajedno. "Například Amerika ji mezi psychiatrickými diagnózami vůbec nezmiňuje," upozorňuje sexuoložka Laura Janáčková. Proto také statistické odhady tvrdící, že se porucha týká v USA tří až šesti procent populace, stojí na vodě.

Laura Janáčková se ve své ordinaci nejčastěji setkává s klienty v období rané dospělosti, kteří si stěžují na nadměrné sexuální puzení, potřebu orgastického vybití několikrát za den, avšak bez celkového uspokojení.

O skandalizovaných celebritách pak tvrdí, že nejde o závislost na sexu ani o posedlost sexem. "I když rozumím tomu, že slavní by si přáli, aby jejich odsouzeníhodné projevy veřejnost vnímala za nemoc," říká a Petr Weiss dodává: "Většinou nejsou hypersexuální, ale nedisciplinovaní a nezdrženliví."

Za hypersexualitou stojí celá řada nejrůznějších příčin. "U někoho může být porucha biologicky vrozená, u jiného psychického či neuroticko-kompulzivního původu," říká profesor Weiss. Podle Janáčkové jde většinou o psychickou poruchu, kdy nutkavé sexuální chování vyvolávají vtíravé myšlenky a sexuální fantazie. "Ty mohou být únikem od problémů například v partnerských vztazích, sociálním životě nebo v zaměstnání, nebo také kompenzací nízké sebedůvěry nebo osobní nespokojenosti."

25. prosince 2013

Pomůže psychoterapie či antidepresiva

Základní pomoc spočívá podle sexuoložky v psychoterapii, eventuálně též v léčbě přidružené psychické poruchy. V tomto případě může trvat i měsíce či roky. V opodstatněných případech lze podle ní též současně využít i možnosti úpravy zvýšené hladiny hormonů pomocí hormonální léčby.

"U mužů jsou k dispozici antiandrogeny, které potlačí tvorbu hormonu zodpovědného za sexuální puzení," vysvětluje Petr Weiss a doplňuje, že však ani vysoká hladina testosteronu automaticky neznamená zvýšenou potřebu sexu. U někoho se porucha zkrátka objevit může, u dalších se stejnou hladinou androgenu ne. "U žen ale hypersexualita na testosteronu nestojí, takže kromě antidepresiv jim jiné medikamenty medicína nabídnout neumí," říká sexuolog. Pro muže, ale i ženy z toho vyplývá, že zmíněnou sexuální dysfunkci není možné nijak "změřit" či jinak objektivizovat.

Také v ordinaci profesora Weisse se klientka, nešťastná ze svého chtíče, občas objeví. "Ano, máme takové pacientky. Jedna kdysi dokonce dostala invalidní důchod, protože nebyla schopna práce," uzavírá téma Petr Weiss.

Setkali jste se někdy s někým s extrémně vysokou potřebou sexu?

celkem hlasů: 6607

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 27. ledna 2014. Anketa je uzavřena.

Ne
Ne 3349
Ano
Ano 2894
Nevím
Nevím 364