"Co se mláďat týká, aktuálně najdete ve výběhu v horní části pražské zoo dva samečky, dvojčata narozená 11. prosince, a dvě samičky, každou od jiné matky. Jedna se narodila na konci listopadu, druhá na začátku prosince," konstatuje kurátorka chovu kopytníků Barbora Crkvová, že mláďata pekariů jsou v pražské zoo momentálně k vidění hned čtyři.
Pekari jsou zhruba 50 centimetrů vysocí a metr dlouzí, mají dlouhou štětinatou, tmavou srst a velmi krátký ocásek. Vypadají jako malá tmavá prasátka s bělavým pruhem srsti, který se jim táhne od lopatek až na bradu. Mláďata jsou světlejší, rezavá, s výrazným tmavým pruhem po celé délce hřbetu.
Domovinou tohoto sudokopytníka je jih Severní Ameriky, Střední Amerika a jihoamerický kontinent od severu až po Argentinu. V přírodě je poměrně hojný, je ale lovený pro své chutné maso. V našich podmínkách se pekari výborně aklimatizují, takže si je můžete prohlédnout nejen v Praze, ale i v zoo ve Zlíně, v Plzni či Ústí nad Labem.
Pekariové žijí v malých rodinných skupinách zhruba o 15 jedincích, které většinou vede nejzkušenější a současně dominantní jedinec. Velmi často to může být samice, což ale na první pohled nepoznáte. Na rozdíl od našich domácích i divokých prasat jsou totiž samci i samice pekariů v podstatě stejně velcí. Obě pohlaví jsou vybavena i ostrými špičáky, které se v případě ohrožení nerozpakují použít.
Ovšem stejně jako naši divočáci a domácí prasata jsou i pekariové všežravci. Živí se především nejrůznějšími bobulemi, semeny, hlízami a výhonky rostlin, spořádají ale i drobné obratlovce, případně hmyz. A co je naprosto unikátní, jsou to pravděpodobně jediná zvířata, která ve své domovině dokážou spásat i opuncie, tedy kaktusy s ostrými trny.
