Osm let sloužil v americké armádě, absolvoval výcvik zvláštních jednotek a v červnu 2005 byl za své mise v Afghánistánu vyslán do operace s krycím názvem Rudá křídla. Její terč, jeden z vůdců Talibanu, byl však zabit až o tři roky později.
Zato ze skupiny amerických vojáků tehdy přežil právě jen Marcus Luttrell, který po návratu napsal knihu Lone Survivor. V jejím podtitulu stojí "očité svědectví" - a přesně takového reportážního stylu se drží i stejnojmenný film, jenž do českých kin vstoupil pod názvem Na život a na smrt.
Režisér Peter Berg má za sebou tematicky příbuzný thriller z arabského světa Království, ale také přepjatě vlasteneckou sci-fi Bitevní loď. Jeho novinka má naštěstí blíž ke Království, třebaže ani profesní rekonstrukce jedné tragické vojenské akce se zcela nezřekla hrdinského patosu.
Cestou rekonstrukce
Navíc ji zrazuje konfekční stavba vyprávění, tedy od zpovědi raněného vojáka, jenž předem napoví výsledek střetu, zpětně k událostem před třemi dny, kterým ještě předcházejí dlouhé přípravy. Tedy ubikace s dopisy a fotografiemi blízkých, soukromé chlapské žerty, rituál vítání nováčka, rozbor připravované operace.
Teprve noční výsadek čtveřice odstartuje podstatu, totiž akci vyprávěnou jakoby v přímém přenosu i v reálném čase, jíž pomáhá úctyhodná kamera včetně práce se světlem a v neposlední řadě klíčové dilema.
Neboť vojáci u horské vesnice narazí na pasáky koz, kteří by je mohli vyzradit nepříteli - ale zabít civilisty nesmějí a ani nechtějí. Ovšem gesto lidskosti se jim vymstí, neboť na westernovém obzoru se brzy zjeví ozbrojená přesila.
Pochyby o zdánlivě nadlidských schopnostech vojáků vyvrátil na pracovní projekci jeden z našich veteránů a pochyby o filmovém řemesle nejsou na místě. Film Na život a na smrt zosobňuje dobře natočený žánr, ovšem viděný mnohokrát - a pro rande v kině nevhodný.
10. ledna 2014 |
