Nejde (jen) o běh
V tomhle závodu nevyhrává nejrychlejší, nakonec není určen jen pro běžce. Musíte také umět plánovat, být kreativní a mít bystrou hlavu. Akce se účastní dvojice, jimž organizátoři přidělí dvanáct kvízů, které musejí rozluštit, aby se dostali na dvanáct stanovišť, kde na ně čekají úkoly. Ty jsou zčásti intelektuální, zčásti fyzické, všechny ale zaručují velkou porci legrace. A všechny si musíte nafotit, abyste mohli v cíli prokázat jejich splnění.
Příklad? Tady je ochutnávka z ročníku 2005 z Washingtonu: "Zorganizujte a vyfoťte lidskou pyramidu 3 – 2 – 1. Pozor, nesmí být složena z účastníků závodu." Nebo: "Gorbačov strhl Berlínskou zeď a její kousek donesl do Washingtonu. Vyfoťte se s ním."
Jak jsme avizovali, rychlé nohy v něm přicházejí o výhodu, soutěžící mohou ke stanovištím putovat i městskou hromadnou dopravou. Závod Urban Dare se koná ve vícero amerických městech, obvykle musejí účastníci zdolat osm až jedenáct kilometrů, vítězové to zvládnou pod dvě hodiny, většina závodníků se vejde do čtyř.
Holky v blátě
Šílené kostýmy, bláznivé názvy týmů, "girl power", spousta bláta a kupa srandy, to je závod Dirty Girl Mud Run. Koná se v téměř padesátce amerických měst, je dlouhý pět kilometrů a slečny a paní (je určen výhradně jim) na něm čeká celkem dvanáct překážek. Neschází mezi nimi přelézání hory z pneumatik, dřevěné stěny, plazení se, ale především si užijí moře bláta na léčkách, jako je například PMS (Pretty Muddy Stuff), obrovská blátivá louže, kterou závodnice musejí překonat.
Na časy se tady moc nehledí, to spíš na srandu a dobrý pocit. Jak zní motto závodu: "Bláto ze sebe smyjete, ale pocit z toho, že jste to zvládli, ten zůstane."
Závod… moment, nebo spíš rockový fest?
Odstartoval v roce 1998 a ti, co za jeho myšlenkou stáli, se snažili přijít na to, jak k maratonskému běhu přitáhnout co nejvíc lidí. Lidí, které by nikdy nenapadlo se něčeho takového zúčastnit. Organizátoři vsadili na muziku, na spojení hudby a běhu. Výsledkem je festivalová atmosféra, která Rock ‘n’ Roll Marathon Series ovládá.
Na startu, podél trasy i v cíli doprovázejí běžce rockové rytmy živých kapel, v minulých ročnících vystupoval třeba band Sugar Ray. Závod se koná v šestadvaceti amerických městech a účastní se jej celkem na půl milionu lidí.
Na stadionu
Na stadionech závody začínají či končí, na slavném Yankee Stadium v Bronxu v nich však pořádají celé běhy od začátku do konce. Účastníci Runyon 5K se nejprve musejí velmi pečlivě seznámit s fikaně sestaveným plánem běhu – nacpat pětikilometrový závod a stovky lidí na jeden stadion je totiž nelehká výzva. Trasa proto umně provádí běžce z jednoho sektoru do druhého, z haly do haly, zdolávají schody mezi jednotlivými terasami hlediště, mimochodem celkem jich je 286, na jeden zátah ale běžci dostanou plánkem naservírováno maximálně 103 schodů.
Běh kolem hrací plochy si všichni užívají.
Na závěr je čeká silný zážitek, trasa je dovede až dolů, kde si užijí vítězného okruhu přímo těsně vedle hrací plochy. Pět kilometrů zvládnou ti nejlepší do patnácti minut, průměrně závodníkům trvá běh asi půl hodiny.
Výtěžek ze závodu jde na výzkum léčbu rakoviny a některé běžce přivádí na stadion vlastní zkušenost s těžkou chorobou. Je mezi nimi například Sam LaFata, který popisuje, že bojuje s třemi druhy rakoviny, s leukémií, rakovinou prostaty a rakovinou močového měchýře. Vůli k životu má ale nezdolnou, když ho s mozkovou mrtvicí dovezla sanitka do ambulance, "hned jsem se zeptal lékaře, zda o víkendu zvládnu závod na Yankee Stadium".
S rakovinou jako dítě bojovala i Devann Murphyová – a dnes myslí na ostatní, kteří jí musejí čelit. "Žádnou dítě by nemělo muset prodávat své panenky Barbie, kola a vzdávat se letního tábora, aby mělo na chemoterapii, berle či pobyt v nemocnici," říká s odkazem na americký zdravotní systém, v němž je léčba pro mnoho lidí nedosažitelná.
Ani následující závod se neběží venku, je však podstatně náročnější než ten na Yankee Stadium. Zaprvé, mluvíme o maratonu, běžci musejí zmáknout celých dvaačtyřicet kilometrů. A zadruhé, běží v hale, kde na ně čeká celkem 150 kol. Aby jim organizátoři trochu ulehčili, každých třicet minut se mění směr.
Závod má samozřejmě plusy a minusy a jeho účastníci je poznají hned v prvních kolech. "Ano, kolem vás nejsou scenérie, které by stálo za to pozorovat," přiznává na stránkách závodu Kelly Wahlová z Wisconsinu, "ano, nečeká na vás zajímavý terén, a ano, obavy ze stresu kvůli stereotypu jsou na místě, pokud je nepřelstíte." Jenže zdůrazňuje i světlé stránky: peloton není roztroušený a těsný kontakt se spoluběžci vytvoří neopakovatelnou atmosféru plnou vzájemné podpory a povzbuzováni.
Leckdy se zúročí v dobrých výsledcích, čas vítěze letošního ročníku závodu Zoom! Yah! Yah! Indoor Marathon v americkém Northfieldu byl 3:10:15, vítězky se skvěla časem 3:24:22.
