Co vás láká právě na počítačích, jak jste si k nim našla cestu?
Když mi bylo asi deset let, naši nám koupili první počítač. S bráchou jsme na něm hráli různé hry jako Prehistorik, Commander Keen, Vlak nebo zimní i letní olympijské hry. Na základce k tomu přibyl také odpolední kroužek informatiky, kde jsme se učili v grafickém programu Corel. A seznámila jsem se tam i s Age of Empires, čímž jsem počítačům definitivně podlehla.
Trávila jsem s nimi hodně času. Když jsem se tedy po střední škole rozhodovala o dalším studiu, tušila jsem, že se IT obor hodí a baví mě. Logika mi vždy nějakým způsobem šla, proto jsem ten obor zvolila. Dnes díky tomu pracuji v Mironetu jako grafička a webový analytik.
Jana Vitoušková, Miss IT 2012
Máte tedy pocit, že vás hry k počítačům mohly přilákat?
Myslím si, že určitě. Člověk jako dítě na počítači nic jiného nedělá. Ani na střední jsem počítač ke studiu nijak nevyužívala, občas jen k dohledávání informací. Ty hry můj vztah k počítačům hodně upevnily a některé z nich hraju dodnes.
Můžete je jmenovat?
Občas si zahraju třeba toho Commander Keena. V počítači mám složku s hrami, která se jmenuje Oldies. A v ní mám různé tycoony a tituly, které jsem hrávala jako dítě.
Většinou hraju strategické nebo závodní hry, ale záleží i na náladě. Baví mě také různé stavění. Třeba Age of Empires, kde se budují města, nebo Roller Coaster Tycoon, kde se vytvářejí zábavní parky. Z her na hrdiny mě pohltily Fallout 2 i Diablo 2, protože to bylo akční a člověk se tam nějakým způsobem vyvíjí a to mě na hrách moc baví. A pak třeba závodní hry nebo střílečky, když se to hraje ve dvou.
Říká se, že pěkné holky nehrají hry. Pro všechno randění na to "přeci nemají čas". Jak zvládáte vyvažovat mezi prací, studiem, partnerskými vztahy a hraním her?
Není to komplikované. Já nikdy nebyla typ, který by vyloženě randil a trávil tím hodně času. Vždy jsem měla zájmy spíše jako kluk. Už od dětství jsem se pohybovala v chlapecké společnosti a zajímaly mě třeba adrenalinové sporty, auta či lezení po stromech. Místo vysedávání před zrcadlem jsem se věnovala spíše tomu sportu a počítačům. V mém současném vztahu jde kombinace práce, studium a hry velmi dobře k sobě. Stíhám to.
Co si o hraní her myslí váš partner? Ženy pro to u svých protějšků často nemají pochopení, připadá jim to jako hloupá ztráta času.
I můj partner je ajťák a ty hry si spolu většinou zahrajeme. Hraní je vlastně náš společný zájem. Když se večer nudíme, dáme si třeba Heroes 3 nebo Bulánky. Případně si zahrajeme Counter-Strike. Třeba když se pohádáme (směje se). Sice se skoro vůbec nehádáme, ale dalo by se to k tomu využít.
Jak byste hraní vnímala jako koníčka u svých dětí? Podporovala byste ho, snažila byste se je vést, nebo je v tom naopak omezovala?
Tak ony jsou různé hry. Existují tituly logické, které jsou vyloženě určené pro stimulaci a vývoj dětí. To za nás nebylo. Je to součástí doby, pomáhá to dítěti v rozvoji. Ale určitě bych nad tím držela ochrannou ruku a minimalizovala čas, který by s tím trávily.
Ty děti neví, jak dlouho hrát. A pokud vás hra pohltí, člověk tím stráví klidně celý den. Když jsem hrála Diablo, stalo se mi to taky a najednou si říkám: Sakra, už je večer. Je třeba to mít pod kontrolou, omezit hraní například na půl hodiny denně a do nějakého věku hlídat i typ her. Musíte se starat o to, aby dítě žilo život i v realitě.
Jaký je váš názor na odvěké debaty o vztahu her a násilí. Může zde podle vás existovat souvislost?
Podle mě tam vzájemný vztah může být. Večerní dvě deci vína s člověkem nic neudělají. Pokud ale někdo bude pít lahev či dvě denně, následky to bude mít. A stejné je to s hrami. Pokud dítě bude schopné trávit svůj život i venku mimo počítač a hry pro něj nebudou závislost, je to v pohodě. Ale na člověka, který je izolovaný od společnosti a hraje násilné hry, to mít vliv bude.
Horší je to v Americe, kde lidé mají jinou povahu a jsou do všeho více zbláznění. Maminky do dětí, děti do her, lidé do zbraní... Tam problémy se střelbou na školách mají dlouho. Počínaje atentátem na střední v Columbine, kdy to sváděli na Marilyna Mansona a jeho muziku (střelba v Columbine se sváděla zejména na střílečku Doom, pozn. red.). Teď jsou terčem zase hry, přitom za to v USA může hlavně jednoduchý přístup ke zbraním. V Evropě se to na hry tolik nesvádí.
