Jaké to je - dát gól na Chelsea?
Ale jo, krásný. Jenže zklamání převládá. Nechci říkat, že jsme byli kousek od postupu, ale měli jsme zaděláno na prodloužení. Průběh zápasu nám navíc nahrával, vedli jsme, pak přečkali nějaké šance soupeře a sami jsme ho ještě ohrožovali. V prodloužení jsem už věřil a v něm se mohlo stát cokoliv. Ale bohužel, Hazard to v poslední minutě trefil nádherně.
Takže zklamání teď všechny ostatní pocity přebíjí?
Nemáme se za co stydět, nechali jsme na hřišti všechno a velkého favorita jsme trápili až do konce. Jenže play-off evropských pohárů je buď, anebo... Moc lidí nám tady na Chelsea asi nevěřilo, ale my bojovali a nezklamali. O to větší je to ale teď zklamání. A nejen ve mně, cítíme ho všichni.
Nejdřív ale přišla euforie, váš gól.
Dostal jsem výbornou přihrávku od Vency Kadlece, Petr Čech byl mimo branku, nebo se do ní vracel, a já jsem se hlavně soustředil na to, abych ho netrefil, což se povedlo.
Je gól na Chelsea víc než obyčejný gól?
Gól je vždycky gól. Je ale fakt, že kdyby byl postupový, byl by hezčí než ty obyčejné.
Snil jste během zápasu, že by se postup mohl povést?
Samozřejmě že člověk věří, že to třeba dotáhneme. Když jsme přečkali nějaké ty šance, tak jsem si říkal, že by se štěstí vážně mohlo přiklonit na naši stranu.
Ty šance jste přečkali i díky zákrokům brankáře Vaclíka. Zaslouží velké uznání, že?
To jo, ale nejenom on, všichni kluci v obraně. Myslím, že v defenzivě jsme to odmakali poctivě.
To platí i o vás: když bylo potřeba, vždy jste se vracel. Muselo to být hodně vyčerpávající.
Určitě, ale na druhou stranu, v takových zápasech, jako byl ten na Chelsea, to člověk až tak moc nevnímá. Ví, že přesně takhle musí hrát, že jeden musí zaskakovat za druhého. Přesně to se nám dařilo, ale... Jen bych se opakoval. Bohužel.
Ohlasy aktérů dramatického utkání mezi Chelsea a Spartou:
