Je vám padesát. Možná ideální věk na ohlédnutí zpátky. Jak to vidíte?
Mezi ty špatné věci řadím to, že jsem nebyl dobrý žák na devítiletce. Ze zpěvu jsem měl dokonce trojku, to považuji za velký horor. Druhou špatnou věcí je smrt tatínka, kterého jsem moc miloval. Zemřel, když mi bylo šestnáct let. A pak je to smrt tchyně, která zemřela loni. Na nové desce jsem jí věnoval píseň. Byl to člověk, kterého jsem miloval stejně jako svého tatínka.
Co ty hezké mezníky?
Za ten nejdůležitější považuju fakt, že jsem nemusel nikdy chodit do práce a dělat rukama. Zní to možná blbě, ale navážu na další věc: jsem rád, že dělám práci, která mě baví a pro kterou jsem se narodil. Když člověk má práci, která je jeho koníčkem, tak je to prostě celoživotní naplnění. Tohle jsem si uvědomil právě teď ve svých padesáti letech. A tohle jsou vlastně tři důležité pozitivní body v jednom.
Pavel Vohnout (vpravo) oslavil padesáté narozeniny na křtu desky Kyklop - Prostě já, kde nechyběli ani Maxim Turbulenc.
Vydáváte rockovou desku pod názvem Prostě já. S Maxim Turbulenc končíte?
Kdepak. Já mám tři rodiny. Jedna mi rodí děti, druhá jsou Maxim Turbulenc, se kterými hraju už osmnáct let, a jelikož jsem workoholik, tak jsem si vymyslel třetí rodinu, tedy rockový projekt Kyklop. Je to koníček. Maxíci tedy rozhodně nekončí. Máme pořád co říct. Nový projekt jsem si nadělil k těm padesátinám. Je to taková audiobiografie, protože jsem si texty dal dohromady sám a vyjadřují moje názory a příběhy. V satiře, kterou děláme s Maxim Turbulenc, bych si tohle nemohl vůbec dovolit.
Maxim Turbulenc mají k rocku daleko. Jaká poloha vám tedy sedí nejvíc?
Jako muzikant se nejlíp cítím v muzikantské pozici, takže nebudu říkat, jestli to jsou Maxíci, rock nebo country. Muziku mám prostě rád a dělím ji jen na dvě části, na tu špatnou a na tu dobrou. A já osobně se snažím dělat tu dobrou, ať už je určená pro děti, rockery nebo babičky, jako byl projekt Čecho Decho.
Kyklopovi pokřtili desku Karel Gott, Josef Vojtek a modelka Dominika Synková. Akci moderoval Ruda z Ostravy.
Desku vám vedle Josefa Vojtka pokřtil i Karel Gott. Dalo vám velkou práci přemluvit ho, aby přišel?
Víte, Karel je pro mě něco jako otec. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Známe se dlouho. A Karla jsem přemlouvat nemusel, to šlo samo. Dokonce přišel i přesto, že ho teď trápí viróza a nemůže ani pořádně mluvit. To je myslím ta největší poklona, které se mi mohlo dostat.
