Grammy za rok 2012 - Dan Auerbach (vpravo) a Patrick Carney z Black Keys

Grammy za rok 2012 - Dan Auerbach (vpravo) a Patrick Carney z Black Keys | foto: Mike BlakeReuters

Desky vítězů Grammy si nezaslouží, aby po slavném večeru zapadly

  • 0
Vyznat se v babylonu desítek kategorií, v nichž se ceny Grammy každoročně udílejí, není jen tak a zvládne to málokdo. Letos jich americká hudební akademie rozdala osmdesát jedna. Následující desky by mohly uniknout, i když rozhodně stojí za pozornost.

Mumford & Sons: Babel

Druhé album britské folkrockové kapely hudební kritici několikrát nařkli z předvídatelnosti. Dost možná to bylo opravdu ze setrvačnosti, ale právě tahle nahrávka se stala albem roku. Její plus je pro milovníky debutu zároveň i jejím minusem. Mumford & Sons zkusili své folkové inspirace uzpůsobit halám a stadionům, v nichž teď s velkým úspěchem vystupují. A z podstaty křehké hudbě to úplně nesvědčí. Jak se jim daří naživo, ukážou 6. března, kdy hrají ve Velkém sále pražské Lucerny.

Grammy za rok 2012

Black Keys: EL Camino

Dvojice hudebníků z Ohia dává na své sedmé desce především naději posluchačům nezávislého rockového zvuku, že se v téhle kategorii pořád může dít něco zajímavého. Chytlavá nahrávka vznikla v produkci Danger Mouse a písničky na ní plní odkazy na rokenrol, glam rock, rockabilly, surf i soul. Je to strhující poslech a čtyři Grammy si zasloužili. Pokud se ovšem s kapelou teprve seznamujete, doporučujeme nejprve zhlédnout svérázné video k písni Lonely Boy.

Dr. John: Locked Down

Není to náhoda, že výherci bluesové kategorie desku produkoval Dan Auerbach z Black Keys a že i za to dostal Grammy. "Povedlo se mu přesně to, co by měl umět správný producent, který se rozhodne rozfoukat řeřavé uhlíky kariéry jakéhokoli muzikanta starší generace. Totiž využít jeho nezaměnitelný copyright s něčím moderním, co by sám od sebe starší tvůrce nedělal," napsal v recenzi Ondřej Bezr (více zde). K albu Dr. Johna lze dodat jen to, že je nadčasové.