RECENZE: Aliens: Colonial Marines nakrátko strhnou, poté znechutí

Střílečka na motivy Vetřelce těžkopádně balancuje na hraně mezi katastrofou a povedenou hrou. Ačkoliv vznikala přes šest let a vývojáři její vydání několikrát odložili, výsledná hra brzy zmizí zapomenutá v propadlišti dějin. A je to škoda, protože některé pasáže předestřely značný potenciál.

Přestože jsou Aliens: Colonial Marines velkorozpočtovou hrou, nedosahuje titul patřičných kvalit. Grafika sice na poměry stávající generace konzolí působí výtečně, zbytek hry však značně pokulhává. Téměř jako by z vedení přišlo racionální rozhodnutí, že náklady na vývoj už po všech těch letech přesáhly únosnou mez a hru je třeba vydat.

Studio Gearbox si s filmovou licencí nejspíše ukrojilo příliš veliké sousto. Snaha o věrné zpracování filmového světa je přitom ze hry znát. Výsledek však trpí bídným příběhem, tristní umělou inteligencí i nepřirozenými animacemi. A špatný zvukový doprovod situaci nevylepšuje.

Dynamika hry je špatná

Hra přímo navazuje na děj druhého filmu, tedy snímku Vetřelci. Hráč se očima desátníka Wintera vydává vyšetřit události na vesmírné lodi U. S. S. Sulaco, jejíž posádka je z větší části mrtvá. Úvodní pasáže hry tak těží z očekávání vyvolaných filmovou předlohou. Hráč proto předpokládá infarktové situace a i obyčejné rozřezávání dveří autogenem je nervy drásající.

Jenže ony děsivé momenty nepřicházejí a první setkání s vetřelcem spíše zklame. Hra tak brzy hororovou atmosféru ztrácí a opravdu hrůzostrašných chvil zažijete jen poskrovnu. Vývojáři se sice děsivou atmosféru tu a tam snaží navodit, povětšinou však zcela selhávají.

Propagace hry je tak vlastně lživá. V upoutávkách je totiž možné spatřit slogany jako "Bojujte se strachem". Titul však namísto umně konstruované hrůzy nabízí lineární střílečku plnou bezhlavé akce. Z pohroužení do hry vás navíc nesčetněkrát vytrhne umělá inteligence. V řadě pasáží hráč například bojuje po boku dalších mariňáků a vetřelci přitom útočí jen na něj.

I pestrost herní náplně je na pováženou. Stereotyp se sice dostaví jen málo, při sedmihodinové hrací době si to však potlesk nezaslouží. Hra je především přímočará akce, kterou jen výjimečně oživí plíživá sekce, souboj s bossem či hledání tlačítek k aktivaci.

Drobné rozptýlení přitom mohla nabídnout celá řada momentů. Hráč třeba musí přesunout nákladní kontejner, aby jednotce zpřístupnil vyvýšenou plošinu. Jenže to zase končí u samočinné akce, kterou spustíte jedním tlačítkem. A tak je to vždy.

Je to nesoudržný celek

Hru by z šedi průměru mohl vytáhnout příběh. Ten však působí nejlépe hned v úvodu a scénáristům brzy dochází dech. Děj jednoduše netáhne, je často předvídatelný a chybí zásadní zvraty. Jeho nejlepší momenty jsou navíc vykradené z filmové předlohy, a výsledek tak působí jako béčkový počin na úrovni průměrných akčních her.

25. ledna 2013

Povedené je oproti tomu zpracování prostředí. Vývojáři výtečně pracují se světly i stíny a potěší pocit familiárnosti na místech známých z prvních dvou snímků. Je zde navíc možné objevit drobné odkazy právě na filmové dědictví. Například v podobě legendárních zbraní či ve specifickém způsobu, jak se "v kameře" odráží světlo.

V sólo části hry je překvapivě zahrnuto získávání zkušeností, na které se váže vylepšování zbraní. Odemknutá vylepšení je pak možné využít i v síťové hře. V kontextu příběhové části hry to však působí nemístně.

Největším zabijákem atmosféry je pak trio animace, zvuk a umělá inteligence. Animace samy o sobě působí trochu prkenně a zastarale. Jejich největší slabinou je však špatné prolínání, kvůli kterému pohyby postav nepůsobí věrohodně.

Umělá inteligence pak okatě běhá po předem vytyčených trasách či naopak nesmyslně vyčkává. Nepřátelští vojáci tak někdy na hráče čekají podivně bez jediného hnutí. Při přestřelkách pak mnohdy alespoň jeden mariňák kouká opačným směrem. A o jednom modelu pro každý typ vojáka snad už ani není třeba hovořit.

Případné intenzivní momenty pak k zemi sráží zvukový doprovod. Hudba je tentokrát vyloženě bídná a nedaří se jí jakkoliv podtrhnout atmosféru či vyvolat nervy drásající očekávání. Dojem ze střílení pak ztrácí na efektnosti pro špatné nazvučení zbraní. U řady z nich totiž střelba připomíná spíše výstřel ze vzduchové pistole či dětské hračky.

Řada vývojářských rozhodnutí překvapí

Pokud bychom tedy Aliens: Colonial Marines měli hodnotit jednou větou, asi by zaznělo, že je to zklamání. Stylizovaná grafika lahodí oku, zbytek zpracování se však loudá někde daleko v minulosti. Herní tempo se přitom mohlo inspirovat třeba ve stařičkém Half-Lifu 2, zvuk zase v leckteré novější střílečce.

Některá vývojářská rozhodnutí lze pochopit jen těžko. Například vetřelčí krev je neškodná, střílet lze skrze spolubojovníky a ikonický senzor pohybu je v zásadě zbytečný.

Situaci nezlepšují ani příliš okatě programované situace. Někdy tak můžete minuty nečině postávat v prostředí, jež po stisknutí tlačítka zaplaví hordy vetřelců. Jindy zase přes sklo z očí do očí sledujete nepřátelského vojáka, který na vás nereaguje.

Silnou stránkou by mohla být síťová hra, kterou však v době recenzování nebylo možné vyzkoušet. Jako sólo hra nicméně Colonial Marines působí velmi nevýrazně. V úvodu dobře navnadí, atmosféra se však obratem propadá do průměru, kde střídavě osciluje mezi povedenými momenty a stereotypem.