Mobilní Metro.cz

Martin Freeman coby Bilbo Pytlík v filmu Hobit: Neočekávaná cesta (2012) | foto: Warner Bros.

Hobit přichází do kin s úderem půlnoci. My už víme, jaký je

  • 3
V prvním díle nové filmové trilogie režiséra Petera Jacksona podle Tolkienovy knihy Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky se zcela zřetelně ukazuje, proč režisér tak dlouho váhal, než nabídku na její zfilmování nakonec přijal.

Předchozí trilogie Pán prstenů, které Jacksonův Hobit dějově předchází, je natočena podle výpravného románu, který pro převedení na plátno skýtal řadu možností předvést jak propracované vztahy mezi mnoha postavami, tak zaujmout odvážně pojatými akčními scénami. Ale u Hobita je to jiné, protože sama předloha je spíš pohádkou pro mladší publikum než materiálem srovnatelným s Pánem prstenů. A snaha přiblížit se mu tak musí vtomto ohledu ztroskotat.

První část Hobita s názvem Neočekávaná cesta, která se stejně jako zbytek trilogie odehrává šedesát let před Pánem prstenů, se soustředí hlavně na životní proměnu Bilba Pytlíka, který si užívá radosti všedního života. To se ale změní s příchodem kouzelníka Gandalfa, který Bilba zapojí do svých plánů. 

Glum a "milášek" se vrací

Společně se skupinou trpaslíků má totiž Bilbo putovat k jejich království Erebor ukrytému v Osamělé hoře, odkud vyhnal kdysi trpaslíky hrozivý drak Šmak. Není žádným tajemstvím, že při svém putování narazí Bilbo na nevypočitatelného Gluma a jeho "miláška", který mu osudově změní život.  

Hobit: Neočekávaná cesta

Hodnocení: 2/5

  • Premiéra: 13. prosince
  • Režie: Peter Jackson
  • Hrají: Martin Freeman, Richard Armitage, Ian McKellen, Cate Blanchettová, Andy Serkis
  • USA/Nový Zéland, 2012, 166 minut

Oproti Pánovi prstenů se film někdy vleče a třeba úvodní svolávání trpaslíků a následná hostina zabírají příliš času. Ale těžko dolovat dramatičnost tam, kde není. Celý film víceméně jednotvárného putování ozvláštní třeba setkání s elfkou Galadriel či Sarumanem, ale hlavně to závěrečné s Glumem.

Jednotvární trpaslíci se nemohou rovnat společenstvu prstenu

Odlišnost obou předloh se promítla také do toho, že záporné postavy nejsou ztvárněny tak děsivě jako v předchozí trilogii (týká se to hlavně skřetů v jeskyni či horských zlobrů). Také typ humoru je přímočařejší. A co dodat na závěr? Snad jen to, že zajímavější bylo sledovat rozmanitou skupinu z Pána prstenů (třeba špičkování mezi elfem a trpaslíkem) než trochu jednotvárnou trpasličí družinu. A navíc ještě tušíte, jak to všechno skončí.

Metro.cz
Témata: Cate Blanchett, film, kino, Martin Freeman, Pán prstenů, Peter Jackson