"Jé, to stávalo u nás v garáži," říká sympatická žena svému kamarádovi a oběma se na tváři objeví úsměv plný nostalgie. A většina kolemjdoucích se v pražském nákupním centru stejně jako oni alespoň na chvilku zastaví, zapomenou na předvánoční shon a s úžasem pozorují několik exponátů plátěných a koženkových tříkolek, které jsou klasickou ukázkou dovednosti českých techniků.
"Výstavou velorexů chceme udělat radost všem návštěvníkům, kteří k nám během adventu zavítají," říká k výstavě Karolína Pleštilová, marketingová manažerka OC Park Hostivař. Některé velorexy uvidíte i v různých tuningových úpravách, jejich majitelé totiž přistoupili k výměně původního koženkového potahu a nahradili jej laminátovou nebo plechovou karosérií.
"Jiné velorexy jsou zase unikátní v jiných ohledech. Například model Oskar 54 z roku 1954 je nejstarším exponátem a jeho majitel jej považuje za luxusní výstavní kousek. Mimo jiné i proto, že pochází z roku 1954 a výroba vozítka v této verzi nepřesáhla 300 kusů," poznamenává Karolína Pleštilová.
Na výstavě najdete celkem osm exponátů, což není moc, ale za návštěvu rozhodně stojí. Teprve až spatříte tuhle změť trubek, originální tříkolový podvozek a nepochopitelnou karoserii na vlastní oči, dojde vám, jaký je to vlastně inženýrský zázrak. I proto se už v Hostivaři objevili návštěvníci z celé republiky. Šanci máte i vy, výstava bude probíhat až do 16. prosince 2012 a najdete ji ve druhém patře nákupního centra.
První velorex spatřil světlo světa v roce 1948. Bratři František a Mojmír Stránští tehdy sestavili první vozítko pro čalouníka, který chtěl dovážet nábytek svým zákazníkům. Idea na plátěnou tříkolku se ale rodila už ve 30. letech minulého století, kdy František Stránský dojížděl z České Třebové do Plzně motorovým kolem značky Sachs. A už tenkrát snil o vozítku, které by ho ochránilo před nepříznivým počasím a nebezpečnými pády.
V roce 1935 postavil u svého rodného domu společně se svým bratrem a otcem dílnu, nad vchod zavěsil štít firmy MOTO-VELO-SPORT a všichni společně začali opravovat motocykly, kola a koloběžky. A František odstartoval také stavbu svého vysněného motorového tříkola, kterému postupně odpružil kola přední nápravy a vyvinul i kyvnou vidlici pro odpružení zadního kola. Jedinou podmínkou bylo, aby výsledná váha nepřekročila 100 kilogramů.
Místo karoserie používal plátno, ale pro již zmíněný vozík pro čalouníka z roku 1948 už Mojmír sehnal velké kusy koženky a společně se silnějším motorem a pevnějším odpružením se tak poprvé na světě objevil velorex tak, jak ho známe doposud.
V roce 1950 navštívili bratři také výrobní závod Jawy a pro svůj hadraplán sehnali výkoné motory o objemu 250 cm³, ke kterým se později přidala i silnější třistapadesátka. V nabídce se objevil i motor 175 cm³ z motocyklu ČZ. V roce 1950 se podařilo sehnat od úřadů povolení k sériové výrobě, která se po dvou letech přestěhovala z České Třebové do Solnice nedaleko Rychnova nad Kněžnou.
Velorex 16/350 "Marcel" .Z původního Velorexu zůstala jen konstrukce, jinak je kompletně upraven.
Rok 1954 byl pro celý projekt klíčovým okamžikem. V lednu František Stránský bohužel tragicky zemřel v jednom ze svých vozítek při nehodě a v červnu pak došlo na valné hromadě v Hradci Králové ke změně oficiálního názvu závodu na "Velo, lidové družstvo Hradec Králové."
Plátěná tříkolka pak ve stejném roce změnila název na Velorex Oskar 54. VELO byl v té době hojně používaný název pro kolo, slovo REX znamená v latinském jazyce "Král". Slovo Oskar bylo po roce s názvu vypuštěno.
Celkem se tříkolových verzí vyrobilo něco kolem 15 tisíc kusů, poté se výrobce krátce věnoval i čtyřkolové verzi (1 500 kusů) a jeden z těchto ojedinělých exemplářů je k vidění i na výstavě v Hostivaři.
