RECENZE: Anna Karenina je podívaná hravá, neotřelá, ale časem vyprchá

Zápletku neupravuje, ale její vypravěčské možnosti překvapivě obměňuje. Přitom by se řeklo, že na Anně Karenině už není co vymýšlet. Poprvé se předloha Lva Tolstého natočila roku 1910 a od té doby mnohokrát; krásku mezi dvěma muži hrály Greta Garbo i Sophie Marceau a není snad diváka, jenž by nevěděl, jak hrdinka skončí.

Z filmu Anna Karenina

Tak proč chodit do kina znovu?

Protože novinka, jež právě vstupuje do Česka, nevšedním způsobem smiřuje tři světy: literatury, divadla, filmu. Nástup dočista ohromí odvážnou, ale účinnou metodou: všechno se odehrává na jevišti či v hledišti, všechno v plynulé akci. Doslova za pochodu se mění dekorace, situace i herci, v tempu určovaném tepem města i rytmem příběhu.

Je to podívaná původní i půvabná, hravá, neotřelá; i ten dětský vláček uhánějící zimní krajinou se naprosto přirozeně přenese do reálné velikosti a prostředí.

Tanec vášně

S některými tanečními výstupy čistě střihanými do přiléhavé hudby dostává film vyloženě muzikálový, lehce neskutečný nádech, skoro jako Moulin Rouge, jen místo pařížského retra nastupuje retro ruské. A v něm se líhne labužnické pochutnáníčko nápadů, jaké umí právě a pouze režisér Joe Wright. Nejde o zfilmované divadlo v duchu Odcházení, nýbrž o film povýšený darem divadelní představivosti.

Aaron Taylor-Johnson a Jude Law ve filmu Anna Karenina

Anna Karenina

75 %

VB/USA, 2012, 130 min.

režie Joe Wright

hrají Keira Knightleyová, Aaron Johnson, Jude Law

Kinobox: 71 %

IMDb: 6.6

A také zdobností: ples si půjčil z pohádek o Popelce, panenská sokyně Kareniny vedle ní působí jako bílá labuť vedle černé a kradmé šuškání skryté za vějíři smetánky připomene rané setkání Wrighta s herečkou Keirou Knightleyovou v Pýše a předsudku. Tam ji však držel na uzdě britské zdrženlivosti, kdežto v Karenině ji nechá v tanci zrychlovat až do žáru vášně, a pak chladit sněhem rozpálené tváře.

Knightleyová v Karenině uplatňuje oduševnělou krásu typu Audrey Hepburnové: stačí, když pozvedne závoj, víc nemusí. Jude Law coby Karenin je herecky skvostný a navíc svým nevtíravým způsobem přitažlivější než milenec jeho manželky Vronský čili Aaron Taylor-Johnson, kterého přestylizovali do operetní podoby švarného carského důstojníka s plavými kudrnami.

Anna Karenina je jednou ze dvou premiér tohoto týdne.

Vůbec právě stylizace, zprvu tak omračující, posléze trochu unavující, v sobě mísí krásu a zradu. Jako by se jí sám režisér nemohl nabažit a ona jej přerostla. Dostihy na scéně - proč ne, zajímavá myšlenka má neméně zajímavé provedení, ale někdy už efekt ztrácí účel.

Pomyslné brzdy zaskřípou také v okamžicích, kdy film opustí milostné melodrama a noří se do průzkumu hluboké ruské duše s Tolstého vírou v prostý venkovský život. Jenže to asi žádný Nerus nedokáže.