"Procházel jsem se po ulicích, sledoval momenty každodenního života a nafotil spoustu obrázků. Hledal jsem takové okamžiky, kdy obraz odhalí trochu napětí," prozradil McCurry. Brazilská metropole se mu na jeho toulkách otevřela, a v kalendáři na příští rok se tak střídají pózy modelek s obrazy obyčejných lidí: mladý boxer při tréninku, prodavačka ovoce na tržnici, tanečníci samby a učitelé capoeiry, turista v muzeu, sekretářka dívající se z okna, milenci na procházce při západu slunce. To vše dobarvují snímky pouličních graffiti, které v sobě nesou duch města.
Kulisy plné tajemství a dráždivého vzrušení
Dražba iDNES.czKalendář Pirelli je tradičně určen společenské elitě. Od roku 2002 se jeden výtisk draží v internetové aukci na iDNES.cz. Výtěžky z aukce jdou na nákup špičkové zdravotnické techniky pro léčení zhoubných onemocnění v Masarykově onkologickém ústavu. Dražba se koná 18. prosince. Novému majiteli ho na obědě či večeři předá modelka Petra Němcová. |
Druhým pólem kalendáře jsou snímky jedenácti modelek. I ty se však umělec, který se představuje jako pouliční fotograf, pokusil zachytit jako skutečné lidi. "Jsou to profesionální modelky, pózují, nemohou si pomoct, začnou dělat ty své pohyby. V módě musí předvést oblečení co nejlépe, proto si vytváří určitý vzhled, to jsou ty ruce za hlavou, aby zdramatizovaly oblečení. Já se je však snažil fotografovat bez celé té okázalosti. Snažil jsem se jejich pohyby, dramatičnost, pózování trochu potlačit, aby to bylo opravdové," vysvětluje.
Proslaveným plážím v čele s Copacabanou se přitom na svých poutích s kráskami vyhnul, místo toho je protáhl například čtvrtí Lapa. "To je velmi 'funky' místo," popisuje. "Lidé se tam potloukají po nočních ulicích, je tam spousta zpustlých hotelů, všude graffiti. Sousedí se čtvrtí Santa Teresa, kde najdete staré tramvaje."
Právě to mu nabídlo vizuálně mnohem zajímavější atmosféru: náladovost a tajemství, které ještě zdůraznila noc. "Vždy mě přitahovala temnota, působivé světelné situace. Zřídka fotografuji v jasném světle nebo během dne. Mám rád stinné, tlumené situace, kde panuje nepatrný kontrast palety barev a kde vše dotváří světlo z obchodů, domů a pouličního osvětlení," říká.
Právě prostředí je pro něj podstatnější než to, do jaké míry se modelka obnaží. "Nefotil jsem je nahé. Není to o jejich tělech nebo jejich sexualitě," zdůrazňuje. "Pro to, co jsem se snažil udělat, jsem potřeboval scénu, pozadí, pocit atmosféry. Vytvářel jsem scenérie, popředí, pozadí, obsah místa. A co je v Riu, co ho dělá Riem? Graffiti, bary, krčmy, neuvěřitelné světlo, čtvrti, tvar akvaduktu, tajemná sexy dívka, která po něm kráčí. Žije tu noční život, je tu spousta barů rozsetých po ulicích. A to mám rád."
Cestovatel do exotických zemí i objevitel všednosti
Jeho přístup k focení je dán už tím, že mnohem dříve, než vzal do rukou fotoaparát, byl cestovatelem. Ve dvaadvaceti letech odjel McCurry stopem z domova ve Spojených státech přes Mexiko až do Panamy. Poté procestoval Jugoslávii a Bulharsko, jel sám po Nilu až do Ugandy a Keni. Koncem sedmdesátých let vedl tulácký život v Indii, Nepálu a Thajsku. To mu ještě nebylo ani třicet let.
A nezdráhal se riskovat, zkraje roku 1979 si nechal narůst plnovous, oblékl se do místního hábitu a šel spolu se skupinou pěti Afghánců z Chitralu v bouřlivé severozápadní pohraniční provincii Pákistánu do Kunarského údolí v Afghánistánu. Fotografoval vypálené vesnice, bombardování, válečná zvěrstva. Celou cestu šel pěšky, po horských cestičkách, živil se lesními plody a spal v chatrčích. O deset měsíců později, kdy Afghánistán napadli Sověti, jeho fotografie vzdorovitého afgánského mudžahedína obletěly svět.
Po další návštěvě Afghánistánu a práci v Bejrútu, Baluchistánu a na kambodžských hranicích získal reputaci uznávaného válečného fotografa. "To ale nebylo to, co jsem chtěl. Já chtěl být nezávislý, chodit tam, kam míním já," vysvětluje, proč se oné cesty nedržel a místo toho odjel putovat po Indii, Jižní Americe a Japonsku, kde dokumentoval obyčejný život.
Angažovaná krása
Jedenáct modelek, které si McCurry ke spolupráci na kalendáři letos přizval, spojuje silná jednotící linka, všechny se totiž angažují v charitativní činnosti.
Češka Petra Němcová založila v roce 2006 nadaci Šťastná srdce (Happy Hearts), která pomáhá stavět školy a domovy pro děti, které postihly přírodní katastrofy. Do září 2012 jich bylo již 67 a celého projektu se účastní i další tvář Kalendáře Pirelli 2013, Američanka Karlie Klossová.
Její krajanka Kyleigh Khunová pomáhá afghánským ženám, Summer Rayne Oakesová, třetí Američanka, která s McCurrym spolupracovala, se angažuje na poli ekologie, je spoluzakladatelkou Source4Style, B2B tržiště, které spojuje designéry s dodavateli udržitelných materiálů na celém světě, a nedávno produkovala ekologický umělecký dokument nazvaný Zánik (Extinction).
Sonia Bragová Rio de Janeiro dobře zná.
Chvíle klidného spočinutí v Rio de Janeiru (Petra Němcová). I tak vidí metropoli Steve McCurry.
Brazílii zastupují v kalendáři Adriana Lima, která pomáhá na Haiti, a Isabeli Fontana, velvyslankyně organizace www.1love.org, která spolupracuje s nadací Zachraňte děti (Save the Children). Obě modelky již okrášlily předchozí vydání kalendáře. Fontana se objevila v Kalendáři Pirelli 2003 Bruce Webera, v edici Patricka Demarcheliera pro rok 2005, v kalendáři pro rok 2009 Petera Bearda, Karla Lagerfelda pro rok 2011 a Maria Sorrentiho pro rok 2012, Adriana Lima pak v edici 2005.
Herečka Sonia Bragová obhajuje dětská práva a poslední z brazilského kvarteta zpěvačka Marisa Monteová podporuje tamní hudbu a zejména školy samby.
Italsko-egyptská herečka a modelka Elisa Sednaouiová stojí na straně vesničanů z Egypta, kteří bojují za demokracii bez korupce, tuniská modelka Hanau Ben Abdesslemová pomáhá doma sociálně slabým a etiopská modelka Liya Kebedeová je členka dozorčí rady kampaně Den matek každý den (Mother’s Day every Day) a bývalou ambasadorkou dobré vůle Světové zdravotnické organizace.
