Nositel dresu Slavie s opravdovým číslem 7 se loučil s kariérou prvoligového fotbalisty.
Stál před hlavní tribunou se svými dcerami osmiletou Natálkou a dvanáctiletou Anetou a kotel slávistických fanoušků skandoval "Stando, děkujem, Stando, děkujem". Na velkoplošných obrazovkách běžely dva Vlčkovy nejslavnější góly, jimiž v srpnu 2007 pokořil slavný Ajax Amsterdam a poslal Slavii do Ligy mistrů.
A ten, jemuž tyhle okamžiky patřily, byl očividně dojatý.
Po chvíli převzal dary, mezi nimiž byly například slávistický dres a památeční prsten. Vzápětí držel v ruce vzácnost, o které se mu snad ani nesnilo. Raketu, s níž nedávno hrála vítězné finále Fed Cupu, předávala svému velkému fanouškovi současná nejlepší česká tenistka Petra Kvitová.
Další Vlčkovy kroky vedly na slávistickou lavičku. Do posledního ligového boje podzimu nastoupilo jeho jedenáct spoluhráčů a on byl připraven kdykoli na hrací plochu vtrhnout a červenobílým barvám pomoci. A ze sektoru domácích fandů se takřka neustále ozývala skandovaná děkovačka. Ochozy si přály mít svého Standu na hřišti.
Číslo 7 se dočkalo v 64. minutě. Vlček šel do zápasu místo Juhara, za stavu 1:0 pro Ostravu. Na trávníku ho uvítal frenetický aplaus a miláček slávistického publika zaujal místo na pravé straně útoku.
Svedl neúspěšný souboj u lajny, neustále pendloval, nabíhal, hledal si nejvhodnější pozici, ale míč k němu ne a ne přijít.
Když pak ostravský Zeher necelou čtvrthodinu před koncem zvýšil na 2:0, Vlček dal ruce v bok a bezradně sklopil hlavu...
Po závěrečném hvizdu sice z hlediště znovu znělo "Stando, děkujem, Stando, děkujem", ale všichni v Edenu přitom mysleli na to, že tak smutné loučení s kariérou si tenhle fotbalový srdcař nezasloužil.
