Jaké pocity teď prožíváte?
Prožívám svůj sen. Všichni z nás. Pracovali jsme pro tento moment dlouho a hodně. Všechno jsme do toho dali, celý srdce. Dotkli jsme se Davisova poháru, který teď rok zůstane s námi. Navíc bylo skvělé stát u té trofeje s legendami, které vyhrály v roce 1980. Vždyť to byly moje idoly...
Vybavíte si, co vám přímo na kurtu řekli spoluhráči a vítězové z roku 1980?
Ne... Naskákali tam, hodně kilo na mně bylo navalených. Všichni řvali jako tuři a já brečel. Chvíli jsem se musel probírat, abych zjistil, co se stalo. Byly to velké emoce.
Hrál jste asi nejdůležitější utkání v životě. V jakém rozpoložení jste k němu nastupoval?
Bylo to utkání pod největším tlakem, pod jakým jde hrát. Ale snažil jsem se nastavit jako na normální zápas, který prostě chci vyhrát. Tyhle zápasy nejsou o taktice, forhendech a bekhendech, ale o vůli.
Pátý zápas finále je asi nejnáročnější psychicky. Souhlasíte, že jste vyhrál zejména díky silné hlavě?
Popravdě, já byl dnes po rozehrávce tak strašidelně nervózní, že jsem musel odjet z haly domů. Na hodinu. Pak jsem přijel zpátky a cítil se srovnanej. Pod větším tlakem jsem nehrál, to prostě ani nejde popsat.
Prozradíte recept na zklidnění?
Doma vždycky zrelaxuju, tak jsem prostě chtěl do svýho. Lehnout si do postele. Nadýchat se domácího vzduchu.
Jak náročné bylo zvládnout emoce v té euforické atmosféře?
Byl to jeden z klíčů k úspěchu. Zažil jsem zápasy, kdy jsem byl přemotivovaný, emoce vypustil brzy nebo ve špatný moment a ztratil hodně energie. Z těchto zápasů jsem si odnesl hodně zkušenosti a dnes se držel na uzdě. Snažil jsem se povzbudit se ve správný moment. A když už jsem měl náběhy a nadechoval se k nějakým věcem, Tom mi z lavičky ukázal, ať jsem v klidu.
Almagro řekl, že vás nikdy neviděl hrát tak dobře. Kolik procent vám na výkonu přidala atmosféra?
Podpora domácího publika byla neuvěřitelná. Tohle ze mě vždycky dostává víc než normálně. Bylo to neopakovatelné.
Už můžete přiznat, jak moc jste po tomto víkendu unavený? Strávil jste na kurtu deset a půl hodiny.
Jak se říká: Vítěz není nikdy unaven. Ale za den dva to asi na nás padne a nebudeme se chtít ani zvedat.
Kolik odřenin jste si odnesl ze zápasu?
(Vstává na stůl na tiskové konference a vytahuje si tepláky). Dvě odřená kolena, ruku, loket.
Češi vyhráli Davisův pohár |
V závěru jste na kurtu předvedl veleskok, podobný slavné rybičce Borise Beckera. Neměli by ten skok po vás pojmenovat?
Jasný! Nikdy jsem nikoho nekopíroval, pojmenujte!
Vítězství v Davisově poháru dodává hráčům status legendy. Cítíte se tak?
Pro tuhle trofej jsem žil. Myslím, že jednou budeme legendami. Teď je to skvělý moment, tak si ho chceme užít. Ale bylo by skvělé, kdybychom jednou stáli na kurtu s dalšími vítězi, stejně jako dnes kluci z roku 1980 s námi.
Kolik energie vám tohle vítězství dodá do další sezony? A jak moc ovlivní vaše myšlenky na další pokračování v kariéře?
Mnohokrát mi byl předhazován můj věk a stále je. Ale teď se věk ve sportu posouvá pořád dál a já se snažím pracovat na maximum. Stojí to hodně dřiny, ale dokud mě budou nosit nohy, půjdu do toho i nadále.
Budete pokračovat v daviscupovém týmu?
Sí, seňor. (Odpověděl španělsky na anglicky položenou otázku od španělského novináře.)
