Když před třemi lety Roger Waters ohlašoval nové provedení slavné desky The Wall od Pink Floyd, říkal, že to může být jeho poslední turné. Od té doby odehrál skoro dvě stě představení pro tři miliony fanoušků. A došel k závěru, že ohromná zeď, kterou bořil po celém světě a sklízel za to stoprocentní hodnocení, je pořád malá.
Z představení The Wall |
"Chtěl jsem se vrátit do Jižní Ameriky, kde jsem dříve hrál Dark Side Of The Moon a bylo to úžasné. Jenže oni nehrají basketbal nebo hokej, takže nemají žádné pořádné haly. Do klubů se tohle představení nehodí, proto jsme show museli předělat pro arény," vysvětlil Waters na tiskové konferenci v Londýně, proč úspěšné turné pokračuje v nové podobě.
"Obsah je stejný, ale všechno je mnohem větší," říká o představení, které bude 7. srpna hostit i pražská Synot Tip Arena. Předprodej začíná ve čtvrtek a vstupenky stojí od 1 790 do 2 990 korun. "Koncerty pod širým nebem a nálada na nich byly tak skvělé, že jsem v tom chtěl pokračovat," vysvětluje Waters.
V Pink Floyd to neklapalo
Sám přitom ví, že oproti konci 70. let, kdy rockovou operu napsal, obrátil: hraní pro desetitisíce totiž neměl rád a nijak se tím netajil. A paradoxně se s negativními pocity vypořádával i prostřednictvím svého alter ega Pinka, který je ústřední postavou jeho protiválečného opusu The Wall. "Hraní na stadionech jsem nesnášel. Měl jsem pocit, že se neumíme propojit s publikem. Později jsem zjistil, že to byla spíš projekce toho, jak to tenkrát nefungovalo v kapele," ohlíží se Waters za minulostí. "Teď je propojení ohromné. Přijdou momenty, kdy z pódia vidím v předních řadách slzy. Jsou to silné okamžiky, kvůli kterým to představení hrajeme," říká.
Na tiskovce proto musela padnout i otázka, zda se na některém z koncertů jako host opět objeví kytarista Pink Floyd David Gilmour, se kterým měl Waters dlouhodobé rozepře. "Jsem přesvědčený, že to se nejspíš nestane," zdůraznil Waters a bývalému spoluhráči na dálku uštědřil malý, ale stylový dloubanec: "Ale zeptejte se jeho. Já mám pocit, že je v důchodu."
Možná budu mluvit i česky
Zatímco vizuálně show roste, na muzice, která stála i u dějinných zvratů, jakým byl pád Berlínské zdi, nechce Waters měnit vůbec nic. Do hotového díla přesto během koncertování zasáhl. Přidal krátkou baladu o Jeanu de Menezesovi, kterého kvůli falešnému podezření z terorismu zastřelila londýnská policie. "Jeho rodiče mi poslali fotku s příběhem, který jsem dobře znal. Během turné jsem pak napsal tu krátkou písničku. Silné bylo, když rodiče přijeli v Brazílii na koncert. Jeho fotka se během té písně celou dobu promítá," zdůrazňuje Waters, že i po letech je protiválečná myšlenka The Wall pořád aktuální.
"Snažím se na koncertě o krátkou protiválečnou řeč v jazyce země, v níž hraju. Jednou jsem to bláhově zkoušel v Polsku a zjistil, jak je to těžké. Nevím, zda to zvládnu v češtině, ale zkusím to," slíbil na závěr.
