Jako by se chtěl zeptat: "A ty budeš hrát taky, nebo děláš Plzni jen maskota?" Pomalu mi táhlo na sedmatřicet, na váze blikalo devadesát kilo, černé vlasy šedivěly. Byl 19. říjen roku 2011 a já jsem hrál Ligu mistrů v Barceloně.
Sešel jsem schody, stoupl si na začátek plzeňské fronty, na rukávu povytáhl modrou kapitánskou pásku a zaposlouchal se do hučícího kotle, do něhož jsme měli za chviličku vkročit. Než jsem udělal první krok na trávník, přemýšlel jsem, jaké obrovské štěstí mám.
Nikdo kolem neměl zdání, že jsem profesionální fotbal málem vůbec nehrál. Mám ploché nohy, kterých se doktorka na ortopedii zhrozila: "Pavle, mám pro tebe špatné zprávy. Budeš muset přestat s fotbalem." Bylo mi dvanáct, chodil jsem do sedmé třídy a snil o kariéře ve Spartě. "Cože?! Já přece neskončím, fotbal je celý můj život," zaječel jsem.
Horváth v MF DNESMF DNES tento týden exkluzivně otiskuje ukázky z knihy plzeňského kapitána Pavla Horvátha, jež právě vychází. Titul Můj příběh nekončí napsal Horváth s Janem Paličkou, fotbalovým redaktorem MF DNES.
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Lékaři zjistili, že trpím deformitou chodidla, hroutila se mi klenba. Když se za mnou zavřely dveře ortopedie, byl jsem zničený: "Copak budu muset seknout s fotbalem, když jsem ještě nic nedokázal?" Nemohl jsem. Nechtěl jsem. Nesměl jsem skončit!
Abych chodidlu trochu ulevil, vyfasoval jsem plastový váleček, na který jsem se postavil a pomaličku se klouzal tam a zpátky. Při večerníčku jsem sedával v křesle, to jsem pak mrsknul na zem šátek a prsty se ho snažil shrnovat, abych z něj vytvořil co nejmenší kuličku. Nevěděl jsem, že fotbalistů s plochýma nohama je dost, jenže moje problémy narůstaly.
Platfus se dodnes nezlepšil, jen bolest ustoupila. Pořád čekám, až se naplní slova paní doktorky a klenba se propadne. Šetřím si na invalidní vozík s páčkou, aby mě nikdo nemusel tlačit.
Na Nou Campu jsem vypadal spíš jako fotbalový klaun, který se snaží zachovat si seriózní tvář. S plochýma nohama jsem scházel po schodech do pekla, poočku sledoval ty moje kluky plzeňské a tiše si myslel: "Hoši, tohle už není prča."
Nasedli jsme na kolotoč, který s námi házel jako nikdy dřív. Xavi, Messi a spol. si před výkopem zakřičeli "Vamos!" a my byli ztracení. Ten úžasný ťukes Barcelony nešel zastavit. Proti lepšímu mančaftu jsem nikdy nehrál a hrát už nebudu.
