Už nechci křičet, tvrdí o svém šansonovém albu Lucie Bílá

  • 10
Zpěvačka Lucie Bílá vydává po dvou letech cédéčko s názvem Modi. Poslední texty Pavla Vrby ji na něm od evergreenů posunuly k šansonům.

Lucie Bílá: Modi (obal alba)

Po dlouhé době nezpíváte jen předělávky. Jak se to stalo?
Měla jsem totiž to štěstí, že jsem prožila s textařem Pavlem Vrbou poslední léto jeho života. Scházeli jsme se u něj na chalupě, kde mi napsal dvanáct nádherných textů. Dva dokončit nestihl, ale věděla jsem, že mám v ruce něco výjimečného. S mým kapelníkem Petrem Maláskem jsme na nich hodně pracovali. Hledali jsme, zkoušeli, vyhazovali a nechtěli dát výsledek z ruky, dokud jsme nebyli spokojení.

Kolik času to zabralo?
Skoro dva roky. Nakonec jsme dali desce název Modi podle úplně poslední básně Pavla Vrby. Pojednává o malíři Modiglianim a je sice plná bolesti, ale nádherná. Právě ta písnička určila šansonový charakter celé nahrávky. Přiznám se, že už v demo verzi mě skoro rozplakala a je pro mě zcela zásadní.

Proč nakonec Pavel Vrba nezůstal výhradním autorem?
Nechtěla jsem točit cédéčko, u kterého budou lidé tančit, a do toho některé kousky nakonec nezapadly. Spoustu skvělých písní jsme museli dát stranou jenom proto, že se nám do skládačky desky nehodily. Jsou na ní samozřejmě i veselé polohy, ale už jsem v téhle branži dlouho a zjistila jsem, že jsou mi nejbližší písničky, kde se nepoužívají jenom hlasivky, ale i srdce. To je důležitější než čtyři a půl oktávy v hrdle. Nechtěla jsem už křičet.

Lucie Bílá na tiskové konferenci k muzikálu Aida

Souvisí to s výměnou producenta? Po vánočním albu je to druhá deska bez dua Soukup - Osvaldová.
Určitě. Ale neznamená to, že by se mezi námi stalo něco špatného. Máme se pořád rádi a vždycky to tak bude, protože jsme společně prožili překrásných dvacet let "manželství". Jen teď zkoušíme vlastní cesty. Možná proto, abychom se zase jednou spojili. Petr Malásek byl coby můj kapelník logická volba, hrajeme spolu už dlouho. Je pro mě strašně důležité, že to album je živé a že ho skutečně natáčeli muzikanti z mojí skupiny.

Mezi autory překvapí Gipsy.cz. Proč jste oslovila Radka Bangu?
Měli jsme už hotových asi šestnáct písniček, ale jako celek byla nahrávka moc vážná. Potřebovali jsme ji trochu prosvítit. Radek nám přinesl skladby, které jsou možná na první poslech odjinud, ale přitom na desku hned zapadly.

Lucie Bílá

Jak šlo se zvážněním dohromady turné s metalovým Arakainem?
Já jsem běžec na dlouhou trať a potřebuji věci uzavřít. S Arakainem jsme spolu prožili řadu let. Kývla jsem na to z úcty k době, kdy jsem s nimi zpívala, a z úcty ke kamarádům. Turné je skvělý způsob, jak naši společnou kapitolu uzavřít. Ale už před pětadvaceti lety mi říkali: Vyber si, buďto Arakain, nebo Lucie Bílá. A já si vybrala.

To zní, jako by vás to nebavilo.
Kdepak. Pokaždé, když jsem s nimi letos přišla na pódium, nemusela jsem říct ani slovo a narvané haly křičely. To bylo úžasné, ale věděla jsem, že moje cesta to není. Samozřejmě se těším, až si s nimi zítra v Letňanech naposledy zařvu, budu se vznášet dva metry nad zemí a hrát si na metalovou hvězdu. Ale přitom vím, že je to jiný svět. Pak se z něj vrátím na zem a budu řešit obyčejné problémy jako každý druhý. Třeba, že mému synovi bude za chvíli osmnáct, bude chtít auto a já se o něj budu strašně bát.