Jednačtyřicetiletý Watzke, který má rád umění a v minulosti si vydělával peníze jako poradce při podnikových fúzích či prodejem exkluzivních realit (například vilou strýce Václava Havla), začal o propojení obou byznysů přemýšlet poté, co byl "vyhozen" z klasické galerie.
"Líbil se mi jeden obraz, tak jsem si ho šel prohlédnout blíž a najednou jsem slyšel křik: 'Co to děláte? Nedotýkejte se toho, to stojí 150 tisíc!' V tu chvíli jsem si řekl, že pokud takto někdo jedná s potenciálními zákazníky, tak to umím jednat líp," vysvětluje Watzke jeden z impulzů, který ho přiměl k propojení obou podnikatelských oblastí.
Dalším podnětem bylo poznání, že díla tuzemských umělců, která se v Česku prodají například za 400 tisíc Kč, jsou vzápětí vydražena na zahraniční aukci za více než trojnásobek. "Ze svých zkušeností při prodeji realit jsem zároveň věděl, že dům s obrazy se prodává mnohem líp než prázdný, a tak jsem začal pracovat na novém konceptu," popisuje Watzke období před třemi lety, kdy začal na spojení byznysu s uměním pracovat.
Jak to bude fungovatRichard Watzke bude nabízet k prodeji nemovitosti. Po dobu nabízení v nich bude vystavovat obrazy jako v klasické galerii a zvát lidi na prohlídku (domy bude mít v tu dobu v pronájmu od majitele nabízené nemovitosti). Lidé si budou moci koupit jen dům, nebo jen obrazy, nebo vše dohromady. Když Watzke dům prodá, obrazy z nich vystěhuje a nainstaluje je do další nabízené nemovitosti. "Podívejte se kolem sebe, kolik tu je domů a kolik v nich bydlí bohatých lidí. Velká část z nich bude zvědavá, co se tu děje, přijde se podívat a řekne o tom svým známým," popisuje Watzke psychologii svého podnikání. Co z toho kdo bude mít: |
Začal tím, že si postupně nakoupil zhruba 600 obrazů od známých umělců, jako je Josef Čapek, Václav Špála či Vasilij Kandinskij, k nim přidal díla současných českých autorů Pavla Roučka, Jana Go či Ladislava Janigy a doplnil je například o díla ukrajinského autora Skopa Oresta či Chorvata Olivera Mišury.
Tuto sbírku, kterou znalci ocenili na 6,5 milionu eur (zhruba 162 milionů Kč), pak ukázal kurátorům, znalcům umění, rámařům, truhlářům a dalším expertům a řemeslníkům. Nechal si poradit, jak tato díla "pěkně zabalit a nabízet" tak, aby se dobře prodávala. Kupující tak například k obrazu získají rukavičky a za zhruba dvacet tisíc si budou moci přikoupit luxusní bednu s vnitřním polstrováním vyrobenou ze dřeva ovangkol, aby měli pocit výjimečnosti a luxusu.
Souběžně s tím pak přes vlastní realitní kancelář sháněl lukrativní domy na prodej, v nichž by se díla pěkně vyjímala, což mohou být nemovitosti v řádu několika desítek milionů korun, ale i zajímavě řešená chata za tři miliony.
Watzke má nyní ve svém portfoliu přes deset pražských nemovitostí a ve třech z nich už vystavil i obrazy. K prodeji bude nabízet jak celý dům, který má nyní v pronájmu a z něhož získá po prodeji provizi, tak jednotlivé obrazy, z nichž mu do kapsy půjde rozdíl mezi jejich nákupní a prodejní cenou.
Obraz jako investice za pevný úrok
Tyto dva druhy výdělku Watzke obohatí ještě o jeden zdroj příjmů. K prodanému obrazu totiž bude kupcům vystavovat smlouvy, kde jim zaručí zpětný odkup obrazu plus úrok. "Věřím tomu, že lidem se budou koupené obrazy líbit a nebudou se jich chtít zbavit. Kdyby však chtěli, tak od nich obraz odkoupím zpět a k tomu jim za každý rok připlatím ještě šest procent až do výše odhadní ceny obrazu," slibuje Watzke.
Pro kupující tak může být tento způsob koupě obrazů vhodná investice do umění a pro Watzkeho zase zdroj financí, které si bude od klientů v podstatě půjčovat na šestiprocentní úrok.
Umělci věří, že získají nové zákazníky
Malíři, jejichž obrazy Watzke vykoupil, berou nový způsob prodeje obrazů jako další prodejní kanál, jehož pomocí mohou dostat svá díla k novým zákazníkům.
Fotogalerie |
"Je to zajímavé spojení byznysu s uměním, které může být prospěšné pro všechny strany. Pan Watzke zkouší oslovit novým a přitom přirozeným způsobem novou skupinu lidí, kteří běžně na výstavy nechodí. Obrazy vystavené v bytech je však mohou dobře inspirovat k tomu, aby si je také pořídili," říká malíř, grafik a ilustrátor Pavel Roučka.
Tradiční galerie podle něj v Česku příliš nefungují, protože často nabízejí všechno možné, což sběratele umění odrazuje. Normální lidé zas mají podle Roučky z galerií ostych a na vernisáže chodí většinou jen umělci, kteří si obrazy od druhých moc nepořizují.
Podobně se na prodej obrazů v bytech dívá malíř Ladislav Janiga. "Kombinace prodeje nemovitostí a uměleckých děl mi připadá zajímavá. V Česku ani v zahraničí jsem se s tím dosud nesetkal a myslím si, že to má dobrou naději na úspěch a instalace děl v atraktivním prostředí zvýší naděje na prodej."