"Losy vidím několikrát za rok. Vše je čistě o náhodě, ale zhruba před osmi lety jsem si pořídil kameru a začal je natáčet. Spousta fotografů se snaží si na losy počíhat, ale nemají štěstí. Mně se to prostě daří. Viděl jsem je už snad padesátkrát," říká lesník, který má na starosti revír okolo Přední Výtoně u Lipna.
Ze svých výprav si lesník Karel Strych už přinesl i několikero paroží a našel i kostru losí krávy jejíž vypreparovanou lebku zařadil do své sbírky.
V lesích bývá od rozbřesku do setmění. A právě proto zvířata často potká. Do počítače si ukládá videa ze vzájemných setkání. Ve dvou složkách nazvaných Videolov I a II už má desítky videí.
Všechny záběry jsou pořízené okolo česko-rakouské hranice. Strych pouští první video, na kterém stojí čtveřice losů mezi stromy a bez hnutí se mu dívají do kamery. Jsou uvnitř lesní oplocenky.
"To bylo štěstí, protože tady jsem je nafilmoval, a když jsem viděl, že míří přes kopec, nadběhl jsem jim po cestě a došel k nim na patnáct metrů. Nevěděli o nás, a kdyby se syn nezalekl, došli bychom ještě blíže," zasní se Karel Strych.
Koníček se dědí po tři generace
Prvního losa viděl zhruba před 14 lety. Ještě se svým otcem, který měl podobný koníček. Teď do lesa sám vodí svého 21letého syna Karla, který už také několik záběrů pořídil. Ve sbírce má i díky synovi také parohy dvou losů a jednu lebku, které pocházejí z uhynulých zvířat.
Svými zážitky s losy je Strych v Loučovicích známý. Vypráví je kamarádům a přátelům a dříve pouštěl i videozáběry na mysliveckých schůzích. Nyní je i zveřejňuje na internetu.
"Když mi ale volají lidé, jestli bych je nevzal do lesa a neukázal losy, musím odmítnout. Je to prostě o štěstí, nedá se to neplánovat," říká Strych.
