Dlouho odkládanému pokusu dal v neděli 14. října meteorolog Baumgartnerova týmu Don Day zelenou a v 17:30 hodin se obří heliový balon vznesl k obloze. Bez potíží vystoupal až do výšky 39 044 metrů, což bylo téměř o tři kilometry výše, než jeho tým plánoval. A cestou vzhůru stihl překonat první rekord - dosavadní největší výška, do níž vylétl balon s lidskou posádkou, byla totiž 34 668 metrů.
Unikátní mise v číslechSeskok z výšky: 39 044 metrů Nejvyšší dosažená rychlost: 1 342,8 km/hod (Mach 1,24) Délka trvání volného pádu: 4:19 min Délka volného pádu: 36 529 metrů Celková délka seskoku: 9:03 min Ještě s jedním číslem se riskantní mise pojí: na YouTube ji v přímém přenosu sledovalo více než osm milionů lidí |
Chvíle v kapsuli před seskokem, kdy prováděl podle pokynů svého poradce Joe Kittingera potřebné úkony před tím, než relativní bezpečí kapsule opustil, byly plné napětí a adrenalinová atmosféra se dala krájet. "Teď to již začíná být vážné," odtušil Kittinger před tím, než Baumgartnera instruoval ohledně nastavení tlaku ve skafandru, aby mohl seskočit.
S Kittingerovým přáním "Opatruj se" sedm minut po osmé hodině večerní našeho času Baumgartner opustil kapsuli a postavil se na schůdky, aby zasalutoval a vrhl se dolů zpět k Zemi.
V tu chvíli vládlo ve štábu, kde nescházela ani Baumgartnerova matka a další rodinní příslušníci a přátelé, hrobové ticho. Prolomilo se, až když všichni Baumgartnerovi věrní oslavili jásotem, že rakouský dobrodruh dokázal zkrotit rotace, které volný pád po seskoku doprovázely. Čtyřicet sekund poté, co z kapsule seskočil, se řítil k Zemi rychlostí 1 100 kilometrů v hodině, nakonec podle předběžných výsledků dosáhl rychlosti 1 342,8 kilometru za hodinu. Volným pádem letěl čtyři minuty a devatenáct sekund.
Další potlesk a úlevný křik se rozezněl štábem, když se Baumgartnerovi úspěšně rozevřel padák. Asi devět minut poté, co se rozloučil se stratosférou, už byl zase na pevné zemi. S pokorou, kterou znají jen hrdinové, se s hektickými momenty vyrovnával, zatímco klečel na kolenou. Jeho matka Ava si v tutéž chvíli utírala oči zalité slzami a na sociální síť Twitter již proudily desítky gratulací a vyznání obdivu. "Gratulace Felixovi Baumgartnerovi za neobyčejnou a inspirující ukázku odvahy. Byla radost to sledovat," napsal například Arnold Schwarzenegger.
Podívejte se na fota Baumgartnerovy mise |
A svého naplnění došla slova dalšího uživatele Twitteru, který při předchozím neúspěšném pokusu o start napsal: "Vždycky jsme si mysleli, že přistane v krajině ryzího štěstí."
Sám Baumgartner byl stručný. Zatímco před seskokem se na svém Twitteru dotázal téměř laškovně "Myslíte, že to přežiju?", poté, co byla mise dokončena, konstatoval: "Psali jsme dějiny."
Později přiznal, že nahoře zažil velmi dramatické chvíle. Poté, co balon předpisově odstartoval, přišly potíže s napájením hledí jeho helmy – dostavit se ale měly ještě krušnější okamžiky, když po seskoku začalo jeho tělo rotovat. "Ze začátku jen pomalu, myslel jsem si, že se jen párkrát otočím a to bude celé, pak se to ale začalo zrychlovat. Chvílemi to bylo opravdu brutální, na pár sekund jsem myslel, že ztratím vědomí," popisuje. Aerodynamický třesk prý neslyšel, protože se pokoušel pád stabilizovat, proto tým čekal, zda překročení rychlosti zvuku potvrdí měření.
"Celé to bylo mnohem těžší, než jsem si myslel," dodává.
Nebezpečný vítr
Rakouský parašutista se měl o překonání rychlosti zvuku pokusit již v úterý 9. října, kvůli silnému větru byl ale pokus odložen. Prudký vítr by totiž mohl balon roztrhnout. Odkládání pokusu vytvářelo na Felixe Baumgartnera velký tlak, přesto však zůstal optimistický a pozitivně naladěný.
"Chodím do posilovny a snažím se být v kondici. Udělal jsem všechny domácí úkoly a podstoupil jsem vše potřebné, co mi měl dát tým, jemuž věřím. Teď už se čeká jen na počasí," uvedl s tím, že při čekání ho velmi podporoval fakt, že u něj byla rodina a přátelé.
Svým způsobem se podle svých slov na velké finále připravoval od chvíle, kdy absolvoval svůj první seskok. A ještě déle o překonání rychlosti zvuku snil: "K tomuhle cíli jsem směřoval od doby, kdy jsem byl malý kluk a začal jsem vzhlížet k lidem, jako je Joe Kittinger."
Kromě Kittingera, který držel dosavadní rekord v seskoku z největší výšky (v roce 1960 seskočil z 31 300 metrů), si do Baumgartnerova týmu našli cestu ti nejlepší ve svých oborech.
Cílem projektu přitom nebylo jen zdolání světových rekordů, Baumgartnerova mise měla též pomoci vědcům vyvinout bezpečnější skafandr pro vesmírné cestovatele. "Felixův pokus není samoúčelnou adrenalinovou atrakcí, jak by se snad mohlo zdát, protože posune dál výzkumy o záchraně z vysokých výšek. A to nejen z balistické dráhy, ale dokonce z oběžné dráhy kolem Země," řekl přímý účastník výzkumů spjatých s pilotovanými kosmickými lety Pavel Toufar. (Přečtěte si, co říkal před seskokem Pavel Toufar, Vladimír Remek a letec Martin Šonka)
Nejen proto sledoval Rakušanovo úsilí celý svět. "Vzkazy, které dostávám, jsou pro mě obrovskou motivací," prohlásil Rakušan a citoval dopis od třináctiletého chlapce s rakovinou, který mu napsal: "To, jak si ve svém projektu vedete, mě přimělo, aby se mi chtělo bojovat svůj vlastní boj."
Datum úspěšného pokusu neslo symbolický podtext. Právě před pětašedesáti lety, 14. října roku 1947, totiž člověk poprvé překročil rychlost zvuku. Jenže zatímco Chuck Yeager překonal magickou hranici v experimentálním letounu, třiačtyřicetiletý rakouský parašutista nad ní zvítězil díky volnému pádu.
Dlouhý sen
Na příležitost zdolat rychlost zvuku čekal Rakušan, jemuž se říká Nebojácný Felix, dlouhé roky. Se společností Red Bull, která projekt financuje, začal pokus o prolomení rychlosti zvuku připravovat v roce 2005, v roce 2010 však projekt zastavila žaloba podnikatele Daniela Hogana. Ten tvrdil, že mu firma nápad odcizila. Poté, co dal projektu Red Bull Stratos soud zelenou, zabraly další dlouhé měsíce pečlivé přípravy.
Při přípravě na překonání Kittingerova rekordu absolvoval Baumgartner dva seskoky. Letos v březnu se vrhl z výšky 22 kilometrů a letěl rychlostí 580 kilometrů za hodinu, v srpnu se poté nechal vynést 29 tisíc metrů nad Zemi a při volném pádu, který trval tři minuty a 48 sekund, se řítil rychlostí 864 kilometrů v hodině.
Podívejte se, jak probíhaly přípravy na rekordní seskok.
14. října 2012 |
Baumgartnerova výbavaPadáky Ve schráně na zádech měl Baumgartner dva padáky, hlavní a rezervní, a stabilizační padák, který měl v případě nutnosti zabránit, aby jeho tělo nekontrolovatelně rotovalo. Stabilizační padák by se spustil tlačítkem na Baumgartnerově rukavici – bylo třeba ho zmáčknout na tři vteřiny – a je to první stabilizační padák pro nadzvukovou rychlost. Popruhy nesly dvě kyslíkové lahve, které vystačily na deset minut, a vpředu bylo ovládání hlavního a rezervního padáku. Hlavní padák o velikosti 25 čtverečních metrů se neotevíral automaticky, Baumgartner ho rozevřel sám. Pro bezpečné použití padáku musel letět rychlostí menší než 277 kilometrů v hodině. Ručně se ovládal i rezervní padák, spouštěl se však i automaticky, a to tehdy, pokud by Baumgartner ve výšce 600 metrů překonal vertikální rychlost 35 metrů za sekundu. Skafandr Byl Baumgartnerovou jedinou ochranou, než po seskoku dosáhl bezpečí nižší atmosféry. Dovedl zabránit chorobě z dekomprese a ebulismu, tedy tomu, aby se ve výšce nad 19 tisíci metry začala parašutistovi vařit krev. Plášť skafandru byl z ohnivzdorných a chladuvzdorných materiálů. Jeho "mozkem" bylo zařízení ve velikosti hokejového puku, které ve všech výškách udržovalo tlak. Helma Byla těžká 3,6 kilogramu a Baumgartnera zásobovala stoprocentním kyslíkem. Její hledí bylo chráněno tepelným okruhem před zamlžením a zamrznutím. Pomocí vestavěných sluchátek a mikrofonu parašutista udržoval kontakt s kontrolním stanovištěm na Zemi. CYPRES 2 Bylo elektronické automatické aktivační zařízení, něco jako Baumgartnerova třetí ruka. Pokud by býval Baumgartner nemohl z jakéhokoli důvodu moci spustit jeden ze svých padáků, CYPRES 2 by automaticky aktivoval ve stanovené výšce a času rezervní. |
