"Neřekl jsem, že končím. Ale že nevidím důvod dál trénovat. Kdyby se někdo ještě ozval, tak se to může změnit," uvedl legendární hokejový gólman v rozhovoru pro iDNES.cz.
Hašek přesto připustil, že šance na návrat už je jen hodně malá. Téměř nulová.
"Výstroj jsem uklidil a teď nemám důvod ji znovu vytahovat. Nevidím šanci, že by mi někdo v příštích dvou měsících zavolal," řekl. "Kdyby k tomu došlo, tak se to může změnit, protože zatím mám natrénováno. Ale momentálně jsem přesvědčený o tom, že to je definitivní."
Kdy jste se rozhodl brusle a betony uklidit?
V pátek před necelými dvěma týdny. Byl jsem v jednání ještě s jedním klubem NHL, v zámoří na farmách začínaly tréninkové kempy a já jsem do nich chtěl vstoupit. Potřeboval jsem chytat, být v tom prostředí. Byli jsme v kontaktu do poslední chvíle, z toho rozhovoru jsem měl docela dobrý pocit, ale nakonec z klubu volali agentovi, že to padlo. Tak jsem zavolal do Pardubic masérům, ať mi sbalí výstroj a hodí ji do pytle.
Nemyslíte, že nebýt v NHL nejistých časů kvůli výluce, mohl jste mít větší šanci?
Výluka v tom určitě hrála roli, ale hlavním faktorem bylo, že mi přece jen je čtyřicet sedm a rok jsem nehrál hokej. Takže pro zámořské kluby tam bylo více otazníků. Proto jsem říkal: Dobře, já vám rozumím. Tak mi dejte šanci, nechte mě hrát měsíc na farmě. Tam se připravím, můžete mě při tom sledovat. Když uvidíte, že na to mám, tak si mě pak vezmete do NHL. A když ne, tak mě můžete kopnout, kam chcete.
Chápete pohled druhé strany?
Chápu je. Je mi jasné, že jsem v pokročilém hokejovém věku a oni mají mladé brankáře. Přesto mě mrzí, že jsem nedostal šanci, abych ukázal, že na to ještě mám. Nedá se nic dělat, takový je život.
Kolik klubů bylo vlastně ve hře?
Agent jich na začátku kontaktoval asi osm, o kterých si myslel, že by tam byla šance. V jednání z nich byly tři čtyři, pak zůstaly dva, pak jeden. A nakonec žádný.
Když už je po všem, prozradíte, které týmy to byly?
Ne, to je zbytečné. Je známo, že někdy v červnu jsme byli v kontaktu s Buffalem. Většina klubů poděkovala, že mají brankáře a mají o budoucnosti jasno, ale byly tam tři čtyři celky, se kterými jednání probíhala. A myslím, že i docela seriózní. Ale nakonec to nebylo až tak vážné, jak jsem si myslel.
Za vidinou návratu jste šel s velkou vervou, přes půl roku jste intenzivně trénoval. Musel jste být hodně zklamaný.
Určitě to mrzelo. Do poslední chvíle jsem doufal, to zklamání bylo velké. Ale to přebolí. Už je to asi deset dní, člověk se soustředí na jiné věci.
Vy jste hodně pragmatický člověk. Neříkáte si teď, že to bylo všechno zbytečné?
Ano, to trénování bylo zbytečné, co se týče výsledku, nebo dosažení cíle. Ale když se k tomu vrátím, tak to bylo všechno pěkné. Hráli jsme basket, jednou dvakrát týdně fotbálek, připravoval jsem se na horách, na ledovci, na kolech ve Francii... Byla tam spousta věcí, u kterých jsem se dobře bavil. Samozřejmě, kdybych netrénoval, mohl jsem se věnovat jiným věcem. Ale za vyhozený čas to rozhodně nepovažuju.
Ani samotný hokejový trénink?
Je fakt, že prvních čtrnáct dní v Pardubicích bylo hrozných, to jsem byl rád, že jsem přežil. Ale ke konci jsme se tam s klukama dobře pobavili a měl jsem z toho dobrý pocit. Vyloženě toho nelituju.
Když teď máte tolik natrénováno, nepřijde vám škoda toho nevyužít? Co kdybyste si zachytal třeba někde v Evropě?
To ne. To už prostě není ve mně, není tam, co by mě lákalo. A když to tam není, tak je zbytečné to pokoušet.
U hokeje zůstat nechci
Doteď jste se orientoval na návrat k hokeji. Máte představu, co budete dělat v nejbližších týdnech?
Budu hledat, čemu bych se mohl věnovat v budoucnu. Mluvím s lidmi, zajímám se o spoustu věcí. Co to bude, to vám teď neřeknu. Musí to být něco, abych měl motivaci. Zatím jsem se připravoval na hokej, každý den jsem něco dělal. Teď musím tu motivaci najít jinou.
Bude to u hokeje?
Nemyslím si. S Pardubicemi jsme si slíbili jistou spolupráci, chci jim pomoct s nějakými věcmi. Ale to bude, řekněme, taková vedlejší činnost. Přemýšlel jsem o tom, dostávám od lidí podobné otázky každý den. Ale trénování nebo nějaký klubový management není to, co by mě přitahovalo. Neměl bych tam motivaci. U hokeje nevidím nic, v čem bych se realizoval.
Kdysi jste provozoval vlastní značku Dominator. Neláká vás vrátit se k podnikání?
Já bych chtěl něco tvořit, něco nového. Ale co, to ještě nevím. Člověk to musí najít a já neříkám, že se mi to povede druhý den.
Máte představu, v jakém by to mělo být oboru?
Ne. Právě proto mluvím s lidmi a snažím se to najít. Jestli to bude za týden, nebo za rok, to nedokážu odhadnout.
Nemáte strach, že se na vás najednou nabalí spousty lidí a začnou vám nabízet různé investiční příležitosti?
Myslíte, že by se mnou někdo manipuloval? To mě vůbec nenapadlo. Že bych z něčeho takového měl mít strach... To jste mě dostal. Na druhou stranu není na škodu poznat víc lidí, popovídat si s nimi. Vždycky můžu říct ne.
Když končí legendy, obvykle se koná závěrečná benefice. Naplánujete i vy nějaký zápas na rozloučenou?
V žádném případě! Ani v nejmenším. Já tyhle nostalgické věci vyloženě nesnáším. Ani nevím proč, ale nemám to rád. Co bylo, bylo, a není třeba se k tomu vracet. Já si půjdu rád zahrát s klukama hokej, už před týdnem jsem nastoupil v útoku. To je pro mě přednější než se někde ukazovat. Než benefici, to radši půjdu na houby.
Ještě v srpnu plánoval návrat do NHL. Podívejte se na archivní reportáž z pardubické exhibice Dominátora
10. srpna 2012 |
