Nevěřícné kroucení hlavou i salvy smíchu provázely první promítání dokumentu Váňa pro novináře. Nahlédnutí do zákulisí dostihové sportu ukazuje známého jezdce jako cílevědomého sportovce a také urputného bojovníka. Výčet desítek zlomenin a dalších vážných zranění včetně mrtvice a utržené plíce, která během nezdařeného závodu omotala a zastavila žokejovo srdce, nemůže nebudit údiv. Úžas vrcholí, když Váňa po tom všem znovu usedá do sedla.
Úsměv vyvolávají rozpačití sportovní novináři, kteří mu v průběhu let znovu a znovu pokládají po vítězném závodu tytéž otázky, i Váňova jadrná mluva. Ta nicméně nepůsobí hrubě, ale okouzlí diváka svou bezprostředností. Josef Váňa viděl ve středu dopoledne dokument poprvé a po projekci byl tak trochu zaskočen sám sebou.
Jaké to je, dívat se 86 minut jen na sebe?
Budu muset zřejmě zmírnit svůj slovní repertoár, jak to tak slyším. Vůbec jsem netušil, že jsem takový sprosťák.
Byly tam nějaké momenty, které jste si znovu připomněl a dojaly vás?
Já jsem se chvílemi i zasmál. Dalo by se říct, když se na sebe člověk dívá, co je schopen všechno vytvořit v životě. Jsem docela překvapen.
Z natáčení dokumentu Váňa    |
Prezentoval byste něco jinak, chybělo v tom snímku něco, co byste rád řekl?
Já nevím, já asi takový jsem. I když si teď slibuji, že se budu muset v tom slovníku trochu napravit, ale já jsem takový impulzivní blbec, že se mi to nepovede.
Ve filmu vůbec nemluví vaše žena, proč ne?
V podstatě tam nemluví skoro nikdo. Jen pan Surovčák (spolupracovník Josefa Váni pozn. red.) a já. Moje žena možná o to, aby mluvila, nebyla požádána. Ale to já nevím.
A jste s dokumentem spokojen?
Já jsem toho s klukama zažil daleko víc. Myslel jsem si, že tam určitě bude víc záběrů z hor, ale jak mi říkal režisér Jakub Wagner, natočilo se toho tolik, že by se to nevešlo do tří filmů. Ve střižně odvedli profesionální práci a já jim do toho kecat nemůžu. Ale líbilo se mi to.
V dokumentu nezazněla jedna zásadní otázka. Odkud čerpáte vůli po všech těch zraněních znovu vstát a sednout na koně?
Jsem z valašské vesnice a odmalička jsem byl zvyklý bojovat. Myslím, že základy mám odtamtud. Člověk si musel pozici mezi svými soukmenovci nějak vydobýt a já jsem zvyklý bojovat celý život. Možná proto.
