RECENZE: Na řízného Ozzáka sice Základka nemá, ale baví vcelku uvolněně

  • 21
V Základce je příjemně veselo. Na řízného Ozzáka sice nový seriál Primy nemá, ale baví vcelku uvolněně. Hlavně Taťjana Medvecká v něm dostala zasloužené sólo.

V podzimním rozstřelu "školních" seriálů bude mít Gympl na Nově co dělat, aby obstál vedle Základky, která v pondělí na Primě odstartuje s týdenním náskokem. Nepřepisuje sice historii ani pravidla televizní zábavy, ale vtip se jí upřít nedá. Ostatně autorka Základky Tereza Dusová psala již Soukromé pasti, Přešlapy či Letiště a její rukopis se k látce hodí.

Ne, nezrodil se "druhý Comeback", na ozzákovskou říznost, dravost, zálibu v absurditě a hravé překračování společenské korektnosti totiž Základka nestačí. Ale zjevně to ani neměla v plánu. Vybrala si příjemnou uvolněnost, baví spíše mile než útočně, je líbivější, nicméně občas si troufne i na lehce přidrzlý tón, aniž by opouštěla míru vkusu – třeba v "klausovské" epizodě, kdy hrdinové bojují s konkurencí o návštěvu prezidenta při zahájení školního roku.

Hrdinové, to je především sborovna. Bob Klepl coby vždycky znovu vděčný "pan Důležitý", zde ředitel školy, jíž hrozí – nepříliš originálně – boj o přežití. Češtinářka čili Vanda Hybnerová, která s trefnou trapností nadbíhá učiteli matematiky; hraje ho Jiří Langmajer, tím silnější v komediálních kramflecích, čím více je zahnán do kouta. Přírodopis vyučuje nekonečně plachá bytost bez špetky sebedůvěry v podání Báry Polákové.

Ze seriálu Základka

Ostatní – Oldřich Navrátil coby neškodný dějepisář špehovaný žárlivou manželkou, školník Ondřeje Malého, tělocvikář s větším objemem tuku než mozku, jímž se představuje Tomina Jeřábek, a neodbytný vysloužilec sboru čili Ladislav Trojan – zosobňují spíše figurky, které dolaďují orchestr pedagogické potrhlosti v tradičním duchu Študáků a kantorů. Nová posila – Lukáš Hejlík – se v hodinách kreslení teprve vybarvuje. A naopak pamětnice, zeměpisářka v podání Taťjany Medvecké, znamená pro hereččin dar ironie nádherné vzkříšení.

Postupně se odbrzdí a sebemenší sólo si pak s rozkoší vychutnává, ať už nakysle sdělí dětem, že Ježíšek neexistuje, dospělým, co znamená dobrý sex, a všem pochybovačům, jakým velikánem je Václav Klaus.

Prostor pro děti

První díl má ráz oťukávacího seznamování, nikoli šokujícího náletu, což je potíž všech českých seriálů. Potěší tu hlavně vtipné drobnosti: snové "pokrokové nebe", jazykové hříčky "blbý jak dlabaný sáně" či odkazy: "Taky si připadáte jako v Český sodě" – ač k její nespoutanosti má Základka daleko.

Následujícím částem, důvtipně uvozeným "opáčkem" z minula, jež recituje dětský hlas, však viditelně prospívá v podstatě uzavřený samostatný děj. Na sitkomovém půdorysu minianekdot se humor lépe rozvíjí – skloňuje se v druhém pádu bez Občanského fóru, nebo fóra? – i pointuje, třeba hymnou. Nicméně stále jde o rozjezd, kterému k dokonalosti ještě leccos chybí. Text vyznívá obratněji než některé situace, inscenované až příliš doslovně namísto žánrového diktátu přestřelek vedených ráz na ráz.

A hlavně je škoda, že z příznačného "študáci a kantoři" zbyli vesměs učitelé; žáci dosud představují víceméně komparz, tu a tam přizvaný k jedné větě nebo obrazu. Jistě, Základka i Gympl se původně přetahovaly o název Sborovna naznačující záměrnou "dospěláckou" přesilu, ale větší podíl dětí, jakkoli výrobně pracnější, je pro každou seriálovou školu ve výsledku k nezaplacení.

Hodnocení: 65 %