Před rokem, v té tak suverénní sezoně, vyhrál vše: mistrovství Evropy i světa, celkově Světový pohár, druhý byl na světovém šampionátu v maratonu. "O své silniční budoucnosti se rozhodnu podle výsledku olympiády, ale lákalo by mě to," tvrdil tehdy.
V Hadleigh Farm, místě svého olympijského triumfu, už potvrdil: "Nemám se kam posunout, jedině sbírku rozšiřovat. Jít výš znamená jít na silnici."
Před sebou bikový suverén vidí celou řadu těch, kteří začínali v terénu, a dnes jim patří svět úzkých plášťů: Cadel Evans - vítěz Tour, Ryder Hesjedal - vítěz Gira, Fredrik Kessiakoff - druhý nejlepší vrchař Tour.
Nebo třeba Zdeněk Štybar, který zběhl z cyklokrosu do týmu Quick Step a už vyhrává. "Vidíte, nebyla to chyba," ukázal kritikům svými výsledky.
Olympiáda dopadla pro Kulhavého na jedničku, na krk mu pověsili zlato, poslechl si hymnu a možná už v ten moment začal dumat, jestli by se v královské cyklistické disciplíně nemohl prosadit taky.
"Je to můj sen," řekl sedmadvacetiletý šampion. "Asi by mi nevadilo schovat se na dva roky do silnice a na příští hry v Riu se můžu zase vrátit na bikách."
Možností na výběr by v případě zájmu měl několik. Firma Specialized, Kulhavého současný zaměstnavatel, totiž v profipelotonu World Tour sponzoruje tři týmy. Ten nejlákavější a možná i nejreálnější by možná byl právě Quick Step - stáj českého miliardáře Bakaly, kde vedle Štybara jezdí třeba František Raboň nebo Slováci Velitsové.
"Chci si to zkusit, ale čeká mě hodně práce," uvědomil si Kulhavý. "Je potřeba zjistit, co by byla moje parketa, ale vím, že výkonnostně na to mám. Uvidíme, je to o nabídkách. To bude ta příjemná část podzimu - vyjednávání o nové smlouvě. Myslím, že si to užiju. Hlavně nedělat žádné blbosti."
