Jaroslav říkal, že vás teď trochu zanedbával.
No, to má pravdu. Ale odpustím mu to, odpouštěla jsem mu to celou sezonu a tohle je vrchol jeho kariéry.
Jak vás vlastně zanedbával?
Snažil se mi věnovat, ale kola letos byla prostě přednější než cokoli ostatního. S tím se musí počítat.
Zlatý závěr her
|
Hodně lidí přesto o vašem příteli pochybovalo. Musela jste nějak odrážet tyhle řeči?
Nemusela, já to ani neposlouchám. Většina lidí, co tohle říká nebo co ho kritizují, ho ani nezná. Nebo neznají cyklistiku. Nevědí. I letos měl dobrou sezonu, byl třetí celkově, takže to bylo v pohodě.
Vy jste mu tedy věřila?
Určitě, všichni jsme mu věřili.
Jak jste olympijský závod prožívala. Jste nervák?
Ne, já to většinou prožívám vnitřně. Nemám zapotřebí skákat někde v první řadě před kamerou. Bylo to ale napínavý až do konce. Když byl v posledním kole Jarda třetí, byly to největší nervy. Pak ukápla i slzička. Strašně moc mu to přejeme.
Kde jste mu fandili?
Procházeli jsme to. Byli jsme na trati, na startu, na různých místech... Byli jsem taky v kopci, aby nás Jarda slyšel, abychom mu fandili, protože tam bylo málo lidí. A pak poslední dvě kola jsme byli v cíli.
Zakřičeli jste si?
Strašně, doteď jsme křičeli, celá skupina.
Kolik sem z Ústí přijelo lidí?
Patnáct lidí zhruba, do dvaceti. My už jsme tu s rodinou a s Jardovými rodiči od středy. A kluci přijeli včera, potkali jsme se s nimi v Českém domě.
Když váš přítel získal vytoužené olympijské zlato, slíbil vám něco za to zanedbávání?
Že pojedeme sami na dovolenou, někam od lidí, protože tohle se nedá. Loni po mistrovství světa to bylo náročné a letos to je ještě náročnější. On si spíš i sobě slíbil, že pojedeme vyloženě někam relaxovat, aby už byl od médií a toho kolotoče trochu pryč. Chceme někam do klidu, kde nebude ani internet. Pojedeme sami někam mimo Česko, kde by ho lidi poznávali.
